Zanechte komentář:
1 komentář
Chci Jaro napsal
15.8.2015
Princi, napiš nám svůj příběh. Já jsem zažíval něco podobného, teď už naštěstí ne, ale přesto je super vědět, že jsem v tom nebyl sám, díky.
Odpovědět
V hlavě člověka se sociální fóbií
Hlavním důvodem naprostého nedostatku žen v mém životě bývala sociální fóbie, tedy chorobný strach z lidské společnosti.
Kdykoli jsem vyšel z domu ven, zdálo se mi, že se na mě ostatní lidé dívají. Že pozorují, jak chodím, co dělám… Že si všimli, jak nervózní a nemotorný jsem.
Kdykoli se někdo smál, myslel jsem, že se směje mě. Věděl jsem, že je to nelogické, ale stejně jsem měl ten pocit. (Jako když kluka na kurzu nechám poprvé oslovit v tramvaji – také nelogicky předpokládá, že ho ostatní budou pozorovat. Pravdou je, že můžete ve stejném vozidle oslovit klidně tři holky, a čtvrtá stejně neví, že byla čtvrtá. Fobie nikdy nejsou logické, to ale poznáte, až když se jim postavíte)
Vše tenkrát jen zhoršovalo, když jsem si nasadil sluchátka – hudba jen dávala prostor dalším teoriím, odtrhávala mě z reality do vlastní hlavy. A vůbec nejvíce jsem nesnášel procházek kolem lidí, kteří například sedí na lavičce. Při tom jsem se cítil úplně pod drobnohledem.
Na veřejných toaletách jsem vždy chodil do kabinky, i tak mi většinou nešlo se vymočit s ostatními lidmi v místnosti. „Abych se neztrapnil“, předstíral jsem tedy vždycky, že jdu na velkou.
Oslovit holku na ulici mi přišlo bláznivé, a když to někdy udělal nějaký můj přirozeně úspěšný kamarád, považoval jsem ho málem za boha.
Dávno je vše jinak, streetgame mě vyléčila. A rozesmívá mě, když nám někdo napíše, že je ztracený případ. Ztracené případy neexistují :)
Zaujal vás článek?
Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám pomůže získat sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami a třeba i vysněný vztah.