Každý může zažít zkušenost, která se vymyká běžné realitě. Něco hlubšího, svatého, co člověka přesahuje. Přítomný okamžik způsobený meditací, otravu halucinogeny, silnou davovou psychózu, traumatický šok… Kdysi si lidé mysleli, že spirituální zážitky zřejmě způsobuje nějaké božstvo. A tak nerozlišovali mezi spiritualitou a nadpřirozenem. Určité neporozumění přetrvává dodnes. Rozdíl je přitom jednoduchý:
Spiritualita existuje. Nadpřirozeno ne.
Pro každého člověka je biologicky možné zažít zkušenosti, které ho přesahují. Ale často, když se to v minulosti stalo, přišla nějaká náboženská organizace a tyto duchovní zkušenosti si přivlastnila. „To, cos zažil… To dělá NÁŠ Bůh!“
Každý například může meditovat. Uvolnit se, vyčistit svou mysl, zlepšit soustředění a cítit se skvěle bez nějakého hmatatelného důvodu. Nezpůsobuje to ale žádný Krišna, ani to nezastaví žádný věčný koloběh převtělování…
Každý může začít mít vědomé sny a zkoumat tam své nevědomí… Nelze tam ale předvídat budoucnost nebo astrálně cestovat, někam se doopravdy teleportovat.
Každý může zažít nepodmíněné smíření sám ze sebou. Vím, kdo jsem – stalo se to a to, ale pořád jsem to já, pořád se mám rád. Nezpůsobuje to ale Ježíš v nebi!
Apoštol Pavel, smiřujíc se se svou homosexualitou, v Bibli zdůrazňuje pořád dokola, že každý má svého „Ježíše“ v sobě, že Ježíš sám nikde nebydlí, ani nepřebývá v žádné sošce, a je mu jedno, jestli jste obřezaní, co jíte nebo co děláte v posteli… Je to vaše stále přítomné, vyšší já.
Mnoho let po Pavlovi přibyly v Bibli evangelia, což jsou alegorické příběhy o tom, jak učitel osobního rozvoje chodí po zemi a káže. Když Ježíš říká: „Snáz projde velbloud uchem jehly, než bohatý do království nebeského,“ nemůžete číst, že bohatí nepůjdou do nebe. Ježíš tím myslí: „Kupování materiálních věcí vám nepomůže s duchovním rozvojem.“ Neboli, jak se říká dnes: „Investujte v první řadě do sebe.“
Náboženství po náboženství můžete jít a oddělovat spiritualitu (to opravdu užitečné) od nadpřirozena. Chápejte křesťanství jako: „Když budeš ostatním bez očekávání odměny dělat radost, zažiješ skvělé pocity,“ nikoli jako: „Když budeš ostatním dělat radost, půjdeš nahoru do nebe bydlet s andělama.“
Bohužel mnoho lidí není schopno rozdíl spiritualita/nadpřirozeno pochopit. Proto zavrhnou oboje naráz. Tvrdí například: „Protože Bůh neexistuje, můžu se chovat sobecky a maximalizovat svůj prospěch na úkor ostatních.“ Bůh je samozřejmě nepotrestá, jen prožijí přízemní, nenaplňující život, prostý něčeho většího a smysluplnějšího.
Jindy, když někdo nerozezná spiritualitu od nadpřirozena, akceptuje obojí v jednom balíčku, jako to dělali lidé kdysi. „Když jsem umíral, cítil jsem blízkost své rodiny… Ale doktoři mě nakonec vzkřísili. Bůh mi tím chtěl ukázat, že existuje, takže se jdu nechat pokřtít… “ Hrozí, že vstoupí do nějaké rigidní náboženské organizace, která mu zakáže sex a nakonec vlastně omezí jeho spirituální rozvoj, zatímco mu slibuje nadpřirozeno.
Kde spiritualitu hledat
Když se budete modlit, Bůh vám nic nesešle, a většina náboženských spisů to silně zdůrazňuje. Můžete si tím ale najít chvilku pro sebe, podívat se do svého nitra, zamyslet se, co opravdu chcete, jaké jsou vaše možnosti…
Když se budete modlit skupinově, můžete zažít davovou psychózu, silný pocit vzájemnosti a skromnost vůči věcem, které jsou větší než vy. Akce letničních církví (ty typy, které se třesou a volají, že je Ježíš miluje, než přejdou do vydávání nesmyslných zvuků) už jsou hlavně způsobem, jak ventilovat emoce a pořádně se vybít.
Rovněž si můžete dát nějaké houby nebo byliny a zažít psychedelický zážitek, vědomi, že za to může chemie, ne duch předků. Mnohem bezpečněji můžete meditovat – vyprázdnit hlavu a soustředit se na jedinou věc, například na své tělo, na zpívání alikvotních tónů, na dech… Je to přesný opak roztěkaných, anti-spirituálních lidí, kteří si k jídlu musí pustit film, televizi používají jako „kulisu“ a dokonce se snaží pouštět si více videí naráz, v nekonečné snaze vytvořit smyslový vjem dost silný, aby konečně zaplnili díru v nich.
Nakonec modlitby jsou slabé, drogy nebezpečné a meditace náročná. Tolikrát jsem ležel na posteli, snažil se nemyslet a vstoupit do přítomného okamžiku. Pak jsem šel, oslovil pět holek něčím bláznivým, a byl jsem tam…
Nejefektivnějším způsobem, jak zažít spirituální stav, je silná akce mimo komfortní zónu. Lidé na kurzech streetgame musí jednat rychleji, než stíhají přemýšlet. Udělají tunu bláznivých věcí, překonají se daleko za své limity a plně ucítí, že na tom, co si o nich myslí někdo jiný, vůbec nezáleží.
Příklad: když jsem poprvé oslovil holku v tramvaji plné lidí a přede všemi se s ní začal líbat, byl to pro mě velice spirituální, posvátný moment. Mohl bych týdny meditovat, kreslit mandaly nebo se skupinově modlit, ale nic by se nevyrovnalo tomu, jak se mi náhle změnil svět. Jako bych do té chvíle byl slepý, náhle jsem uviděl skrz. „Svět má úplně jiné fyzikální podmínky, než jsem si myslel!“ říkal jsem si. Uvědomil jsem si, že můžu naprosto cokoli, a nikdo mi nebrání. Od té doby jsem v MHD sbalil stovky holek, a kdykoli jsem potkal nějakého mnicha, zasmál jsem se a řekl mu: „Pojď, ukážu ti něco účinnějšího.“
Streetgame totiž není nejsnazší způsob, jak mít sex. Je náročná, a právě to jí dává něco navíc. Čím dál pak vykračujete ze své komfortní zony, tím spirituálnější a šťastnější nezávisle na okolnostech budete. K tomu jako bonus získáte i hmatatelné výsledky (oproti lidem, kteří celé dny meditují někde v lese, a tak jsou také veselí, nicméně bez výsledků).
To je také důvod, proč se nejprve nemusíte dávat do kupy, abyste mohli začít dělat streetgame – sama streetgame vás dá dokupy ze všeho nejrychleji.
Získejte větší vědomí během pár hodin
Shrnuto: Mezi spiritualitou a nadpřirozenem je rozdíl. Berte ho v potaz zejména při studiu náboženských spisů. Nepovažujte přirozené schopnosti svého těla za dílo božstev nebo čarodějnic. Ani se nepřipravte o přirozené schopnosti svého těla (meditace, tranz…) jen proto, že jste zatvrzelí ateisté.
Experimentujte s meditací, vizualizací, ovládnutím snů… Myslete ale na to, že nejsnazším způsobem, jak dosáhnout změněných stavů vědomí, je tvrdá akce mimo komfortní zónu.
Až budete příště ve městě, od plic si zazpívejte, ať vás všichni slyší. Oslovte pár holek v tramvaji, pár holek před jejich přítelem, pár holek s otcem… Samozřejmě, aby to fungovalo, musí to pro vás být nepříjemné. Uvidíte, o kolik osvícenější potom budete.
