„Nebát se, nelhat a nekrást,“ hlásají nápisy poblíž Pražského hradu. A opravdu, lidé ke zbabělcům cítí stejný pudový odpor, jako k usvědčeným lhářům nebo zlodějům. Co tyto pocity, které asi všichni známe, způsobuje? Z jakých důvodů se evolučně vyvinuly?
Každý normální člověk někdy cítí strach. Třese se, buší mu srdce, někdy zbělá, div málem neomdlí… To je normální součást života. Když se bavíme o zbabělcích, myslíme lidi, kteří cítí strach, a poslechnou ho. Nepřekonají jej, neudělají to, co by chtěli, místo toho si čin pod vlivem strachu rozmyslí.
| Cítí iracionální strach? | Chce to udělat? | Udělá to normální člověk? | Udělá to strašpytel? |
| Ano | Ano | Ano | Ne |
| Ano | Ne | Ne | Ne |
| Ne | Ano | Ano | Ano |
| Ne | Ne | Ne | Ne |
Jak ukazuje tabulka, normální člověk nakonec iracionální vztah nevezme v potaz a jeho rozhodnutí kopíruje to, co udělat chtěl. Strašpytel dělá jen věci, u kterých strach necítí, a na jeho racionalitu nehledí.
Nedostatek integrity? Ruce pryč
Když lidé zvažují, zda s vámi navázat nějaké pouto – stát se dobrými přáteli, vyspat se s vámi, udělat velký obchod, zaměstnat vás… – berou v potaz i vaši integritu. Jestli opravdu děláte to, co říkáte. Jak se vyjadřujete o lidech, kteří zrovna nejsou v místnosti. Jak se chováte, když si myslíte, že vás nikdo nepozoruje. Jestli měníte názory podle toho, s kým zrovna mluvíte.
A také právě, jestli pokud se něco rozhodnete udělat, také to uděláte, nebo vám zabrání každé zafoukání větru, každý malý pocit.
Podle toho se lidé rozhodnou, zda vám věří, nebo ne.
Zbabělec tedy nebude mít problémy pouze s budováním přitažlivosti. Hlavně mezi ním a ženou nevznikne důvěra a spojení.
Každý se bojí. Záleží jen, co člověk nakonec udělá
Když zažíváte iracionální strach, stačí se překonat a udělat, co je třeba. Za to když chce něco udělat zbabělec, strach mu zabrání. V tom lidé vycítí stejný nedostatek integrity, jako by kradl, lhal, nebo někoho pomlouval za zády.
Lidé cítí, že zbabělec se plně neovládá. Že o výsledku nerozhoduje on, ale veškeré aktuální emoce, jako je lenost nebo strach. Jím nabídnutá pomoc je bezcenná, když víte, že ve stresové situaci by byl příliš zbabělý pomoci. Protože finální výsledek neovlivňuje on, ale strach, jeho slovo neplatí.
Nevěřit zbabělcům, a považovat je na roveň lhářů nebo zlodějů, se proto milióny let vyvíjelo jako evoluční adaptace. I zvířata ve smečce musí tušit, že pokud jejich druh naslouchá strachu, nedá se mu věřit. Postrádá vnitřní integritu. Neudělá, co je v plánu, ale rozhodne se podle emocí na místě.
Proto pokud píšete zápornou postavu, často jí do vínku vedle lhaní a kradení dáte právě zbabělost. Pro lež se najde částečně ospravedlňující důvod, i krádež se možná někdy dá pochopit, ale za zbabělost budou vaši čtenáři záporným hrdinou opravdu opovrhovat. (Bavíme se stále o situacích, které nejsou reálně rizikové, jen způsobují iracionální stresovou reakci, například oslovení holky, řečnění před publikem… Tam totiž pro zbabělost neexistuje ospravedlnění. Nebavíme se o opravdu rizikových činnostech, jako provokovat divoké zvíře, skákat z velké výšky, strkat ruku do ohně… Pro ty se strach správně vyvinul, zde je na místě situaci opravdu zvážit a případně ji přehodnotit.)
Zbabělci zkrátka působí, jako by postrádali integritu i vůli. Jako by v nich nebyli nic vyššího, lidského, a kompletně je ovládaly jen jejich nízké pudy. Když zahřmí, místo aby se ovládli, běží se schovat do boudy.
Dobrou zprávou je, že schopnost překonávat strach se dá rozvíjet. Přijít na kurz, nebo zkrátka vyhledávat stresové situaci a kdykoli nehrozí opravdové nebezpeční a strach je čistě iracionální, pustit se do toho!
Každý se někdy třeseme, buší nám srdce, chce se nám zvracet… Co nás ale odlišuje od zbabělců je to, že se umíme překonat a nakonec udělat správnou věc! Nekrást, nelhat, a hlavně se nebát.
