Když jsem před lety přinesl do svádění meditaci a její vylepšené formy (meditaci během oslovení neznámé ženy na ulici, meditaci při sexu…), vznesla se spousta otázek. „Já chci švédskou trojku, a ne sedět v lotosovém květu!“ Schválně jsem neodpovídal. Nemohl jsem. Uvízli jsme totiž v časovém paradoxu:
Meditace má člověka naučit akceptovat přítomný okamžik. Aby přestal pořád jen čekat na budoucnost.
Pokud meditujete (nebo používáte trancendentální formy streetgame), ABYSTE dosáhli osvícení, které NEMÁTE, tak PRÁVĚ TÍM jen dál čekáte na budoucnost.
„Budu kompletní, až si najdu přítelkyni a koupím nové auto“ se pouze VYMĚNILO za „Budu kompletní, až dosáhnu osvícení.“ Ten samý nesoulad s přítomným okamžikem, to samé čekání na budoucnost.
Toto delší vysvětlení jsem si tedy roky nechával pro své přímé žáky a pokud se někdo mimo ptal: „Co mi meditace vlastně dá?“, mlčel jsem. Až v roce 2017 jsem řešení popsal v Instruktorském manuálu:
„Problémem cvičení na vstup „do zóny“ je, že tím sami sebe označujete jako „mimo zónu“. Paradox mnicha, který čeká, až v budoucnu dosáhne přítomného okamžiku, ale právě proto, že čeká na budoucnost, jej stále nemůže dosáhnout.
Dovolíte si být sexy hned, dokonce i když cítíte, že jste si to ještě nedovolili. Ani vaše vlastní povolení není něco, na co musíte čekat. Akceptujete se ještě před tím, než se akceptujete.“
Pamatuju si ten šílený den vydání. Tolika lidem to tenkrát v březnu na straně 10 a 11 konečně celé docvaklo a psali mi: „I když jsem se snažil přestat čekat na peníze, na věci, na holky… Pořád jsem čekal na to osvícení, na to štěstí. Vyčítal jsem si, že jsem málo šťastný. Vyčítal jsem si, když jsem něco chtěl. Pořád jsem ČEKAL na to, až všechno přestanu chtít. Teprve když jsem se vzdal i osvícení, stal jsem se konečně volným.“
Z tohoto důvodu jsem mimochodem nikdy nedoporučoval jiné knížky o meditaci. Přišel tenhle dotaz – rádiový klid od Prince. Přišlo mi totiž, že mnohé knihy z komerčních důvodů tyto pocity viny živí. Že si je člověk přečte a místo, aby byl svobodnější, má leda výčitky, že je málo přítomný.
Výčitky jsou mimochodem jedním z hlavních problémů nových meditátorů. „Sedl jsem si, ale nedokázal jsem přestat přemýšlet, pořád se mi něco honilo hlavou.“ Proto když jsem vytvářel vlastní systém, přizpůsobil jsem tomuto principu úplně všechno. Včetně třeba meditačních instrukcí:
Pokud jste se aspoň jednou v životě meditovali se mnou, vzpomeňte si, že jsem vám nikdy neříkal třeba: „Vnímej své pocity, ale nepojmenovávej je!“ Vždycky to bylo: „Vnímej své pocity, ani je nemusíš pojmenovávat“ nebo: „Stačí zvědavě pozorovat, co se v tobě děje, buď líný to pojmenovávat…“ To vše vždycky bylo speciálně designováno, aby mí studenti nespadli do pozice typického čtenáře knížek o meditaci, plného viny, že něco dělá špatně, že je málo šťastný, málo osvícený a musí na něco čekat.
V knížce Přitažlivost je doporučené meditační cvičení popsané hned na stranách 2 a 3 a všimněte si, jak je to střízlivá kapitola opřená a moderní vědecké poznatky. Žádné: „Darujte někomu své auto a odstěhujte se do lesa…“ To nebyla náhoda! Vyloženě jsem věděl, že mnozí lidé, kteří meditují, jsou méně šťastní, než ti, kteří nemeditují, protože si vyčítají nedostatek vnitřního štěstí. Chtěl jsem to tedy od začátku učit dobře.
Takže co mi meditace může dát?
Nic. Všechno už máte ;)
Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám pomůže získat sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami a třeba i vysněný vztah.
Wow, taková úleva. V knížce jsem to správně nepochopil, až teď.
Super článek!
„Sedl jsem si, ale nedokázal jsem přestat přemýšlet“. Ne nepřemýšlet. Jinak skvěle poskládáno jako obvykle ; ). Díky.
Odpovědět