Většina kmenů po celém světě provozovala zkoušky dospělosti. Členové do nich vstoupili jako chlapci, a pokud je zvládli, vystoupili jako muži, právoplatní členové kmenu. V dnešní společnosti takové rituály chybí. Lidé cítí pud sáhnout si na své limity, vrhnout se do dobrodružství, chtějí bojovat… Jenže není kde, není s čím. Jediné, s čím lze zápasit, jsou chladné složenky.
Chlapci vše dostanou na stříbrném podnose, a jako muži se často necítí nikdy. Zemřou s měkkým charakterem dítěte.
Místo aby se svému strachu jednou postavili a překonali ho, tráví celý život utíkáním. Místo „Skočím z útesu do vody a zardousím tam tu rybu!“ zbylo „Mám strach, že jsem nevyplnil nějaký papír, a v budoucnu se nedoplatím.“ Takoví „muži“ jsou slabí, trvale vystrašení, touží po pochvale, jsou plní negativity… nebo jim zkrátka stále něco chybí. Postrádají trvalý pocit vnitřního naplnění, silnou identitu.
Jak vypadají iniciační rituály po celém světě
„Dědo, jak se z tebe stal chlap?“
„Jako z každého – vystoupal jsem na svatou horu a zabil tygra.“
Zkoušky mužství jsou obvykle náročné situace, kde se člověk musí spolehnout jen sám na sebe. Občas mu hrozí smrt, jindy se v případě nezvládnutí zkouška o pár měsíců odloží, a chlapec tak ještě nějakou dobu zůstane mezi dětmi.
Rituály někdy doprovází i fyzická změna, například oholení hlavy do hola, obřízka, vyřezání jizvy, zarytí odznaku do těla, popálení…
Budoucí šamané se často předávkují halucinogenními drogami. Musí ze své intoxikace pozitivně těžit (zkoumat své nevědomí ve změněném stavu mysli), ne dostat „stíhu“ a zešílet.
Mnohá náboženství používají pouť na své svaté místo. Křesťané vstupují skrze křest, který původně spočíval v ponoření celého těla do vody v řece.
Dodnes se zasvěcovací rituály udržely v bojových uměních – při páskování se například svlečete a ostatní vás šlehají svými pásky po nahém těle. Armáda využívá různých druhů „šikany“ a hlavně bootcampů, kde se cvičenci dostanou se své hranice. Podobně se vstupuje do sekt a studentských spolků na vysoké škole.
Hra jako cesta k pravému mužství
Čím horším věcem se postavíte, tím víc vzroste vaše pravé, interní sebevědomí.
Ani mě bohužel rodiče v pubertě nehodili do rozvodněné řeky, nenechali mě zápasit s tygrem, neopustili mě na týden v opuštěných lesích, neposlali mě stoupat na svatou horu, nepodávali mi jedovaté byliny, ani neposouvali můj práh bolesti neškodným zmrzačováním…
Byl jsem nenápadný nerd, který potlačoval svou přirozenost. Úzkostný depresivní panic, který cítil, že život nemá smysl, a vytrvale přemýšlel o sebevraždě… Než jsem poznal streetgame (balení holek na ulici). Pak jsem explodoval.
Přerušil jsem školu, opustil rodiče a vydal se na svou vlastní pouť. Cestoval jsem, balil holky a vystavoval se všemu, co mě děsilo. Po pár letech mě začali následovat první žáci, a po dalších pár vznikla StreetGame.cz.
Kurzy jsem vnímal jako zasvěcovací rituál od samého začátku. Pokud jste tam byli, asi jste si všimli, že to není služba podobná tomu dostat masáž, nýbrž intenzivní transformační zážitek. Vystoupíte z komfortní zóny, zažijete strach, stres a ponížení… a nakonec vyjdete jako vítězové.
Spousta lidí má ohromný strach ztrapnit se na veřejnosti (jako jsem míval já se sociální fóbií). Proto i když jim při zasvěcovacím rituálu naší komunity (živém kurzu) nehrozí smrt, jejich tělo vylučuje podobný adrenalinový koktejl, jako by jim hrozila. Jakmile pak strach překonáte, stres opadne a nastane hluboká relaxace. „Nikdy jsem nebyl tak uvolněný jako teď, když vím, že jsem se bál zbytečně,“ slýchávám často.
Získáte vlastní pevnou identitu, vnitřní naplnění nezávislé na situaci. A lidé v okolí ucítí, že jste prošli svou zkouškou mužství. „Jsi nějaký jiný… Nevyrostl jsi o pár centimetrů?“ říkají často. Ženy začnou projevovat zájem, muži větší respekt.
„Dědo, jaktože tě nic nerozhodí, jaktože z tebe sálá takové charisma?“ zeptá se vás jednou vnuk.
„Pravé sebevědomí nevzniká tím, že si něco koupíš nebo tě někdo pochválí. Vydřeš si ho, jakmile projdeš mnoha zlými věcmi a postavíš se svým největším strachům,“ odpovíte.
„A jak jsi ho získal ty, dědo?“
„Přerušil jsem svůj nudný život a vydal jsem se na cestu. Každý den jsem dřel, abych více vystoupil ze své komfortní zóny… Ignoroval jsem pohledy lidí, oslovoval jsem stovky žen ve všech situacích, v metru i sám ve strašidelně velkých klubech, nechal se odmítat…“
„Myslel jsem, že odmítnutí ti sebevědomí spíše sníží.“
„První odmítnutí bolela, ale každé sté už méně, jak jsem se učil čerpat své sebevědomí ze sebe, a ne z reakcí lidí. Víc a víc také přicházely úspěchy… Až jsem byl tak odvážný a vyspělý, jak mě znáš teď. Akce je ten lék.“
Více o našich kurzech
