Oslovovat ženy na ulici je zábava – chlapa to rozvíjí a holku potěší. Kde kdo zároveň chce hodně sexu, a super způsob, jak na to, je mít tah na branku. Někteří ale reportují, že když pak neoslovují a nebo nestupňují doteky, cítí vinu. Že už mají sex spíš, aby se pochlubili na fóru, než pro potěšení… Co s tím?
Věci se mají takhle:
- oslovením nemůžete nic ztratit, vždy jen získat
- kdo více streetuje, zlepšuje se rychleji
- když se s lidmi dlouho nebavíte, můžete se i zhoršit
Toto info někoho vyleká a způsobí mu pocity viny, kdykoli neoslovuje. Někoho zase nechá chladným. Čím to?
Sklony k pocitům viny a neurotickému chování mají obvykle původ v předchozích traumatech. Ty je třeba vyřešit, a ne se vymlouvat: „Někdo mi prozradil, že bez cvičení mi svaly zase spadnou, a teď cítím vinu, když dlouho nejsem v posilovně“.
Tvrdší chlapíky může napadnout: „Proč tady brečí kvůli vině a radši teda nejdou neoslovovat?“, z vlastní zkušenosti ale vím, že vina může být opravdu zlá věc (jako byste si nezasloužili žádnou lásku, žádného přítele, stáli za nic…), a člověk si často zvolí radši hlad nebo bolest, než vinu. Pocity viny ve hře nikomu nepřeju, a vždy nabádám začít svou minulost řešit účinnou terapeutickou prací.
Dobrou zprávou je, že pocity viny zná jen vaše ego. V přítomném okamžiku žádná vina neexistuje. Proto vždy učíme meditaci. Pro řešení neurotických sklonů a obsedantně-kompulzivních myšlenek existují také různé biohacky.
Užívat si čas s holkou, nebo řešit techniky?
Skripty na vytváření přitažlivosti lidi učím hlavně jako nejpraktičtější ukázku správného vnitřního nastavení. I tak si občas někdo zastěžuje: „Pořád teď jenom s holkama řeším, jakou techniku použiju, jestli tohle byl test, jak zareaguju…“
Stává se to většinou, jakmile do své hry zakomponujete něco nového. S dostatečným cvikem se vše zautomatizuje (ne jako přetvářka – nová akce upraví i mysl). Pouze potřebujete udržet správný poměr teorie a praxe, například týden streetování na 1 článek, nikoli dlouhé studování teorie před první akcí venku (tam je overthinking přímo zaručen).
Kdo mě zná osobně, ví, že kladu velký důraz právě na čistou hlavu, rozvíjení spontánní improvizace a meditační techniky, které v tom pomůžou. Konkrétní skripty učím jen na vyžádání, a být po celou interakci ve své hlavě vám přitažlivost dokonce pokazí. Pokud vám vnitřní hlas říká: „Byl to test? Byl tohle test? Jak zareaguju teď?“, doporučil bych se takového dialogu vůbec neúčastnit, a jednoduše myšlení vypnout (přejít do přítomného okamžiku).
„Spím s holkama, které se mi nelíbí, abych nahnal počet zářezů“
Kolik žen jste měli v posteli, řešíte většinou jen vy. Nemá cenu se s tím trápit, nikde se to nezapisuje. Je to stejné, jako že nemá cenu řešit, jestli se nějakým oslovením náhodou neztrapníte. Před smrtí vám nikdo nepředá zlatou medaili: „Frajer, co se nikdy neztrapnil.“ Nedělejte pořád něco jen kvůli ostatním.
Vždy učím, že sex by měl být výhrou i pro holku. Pokud jej totiž začnete vnímat ne jako zábavný proces, ale jako cíl všeho snažení, mohl by se vám takový nucený sex i znechutit. Nejlepší sex stejně zažijete s ženou, kterou budete milovat.
Jestli opícháte 10 nebo 20 holek ve vašem životním štěstí asi velký rozdíl nenadělá. Ale berte tohle info zlehka. Věta „Sex s neznámýma holkama tě šťastným neudělá“ je i častým heslem nepíchačů, kteří si ospravedlňují, že sami žádný sex nemají.
Sex můžete vnímat asi jako jídlo. Chcete to dělat, často a kvalitně, ale rozhodně v tom nemusíte soutěžit.
Od určité chvíle začne sex představovat jednoduchou záležitost, kterou můžete kdykoli zopakovat, takže porovnávat se v tom je asi jako soutěžit, kolik za den uvaříte řízků. Rozdíl mezi chlapíkem s 50 a 100 zářezy může být jednoduše v tom, kdo tomu věnoval víc času.
Nedívejte se jen, co říkám, ale hlavně na to, co sám dělám. Nejsem živ jen šukáním, taky buduju komunitu, miluju hudbu, sport a přírodu. Taky něco budujte!
Nejhorší paradigma: člověk nemá žádný život.
Lepší: člověk má život, ale dělá to jen kvůli holkám (taková skrytá podřízenost).
Ještě lepší: člověk má život kvůli sobě a když mu streetgame nejde, má z čeho čerpat další sílu.
Nejlepší: člověk má život kvůli sobě, a zároveň chápe, že streetgame mu nemůže „nejít“, protože jen on sám si určuje vlastní měřítka.
Konečný verdikt: hra vás nemůže zotročit, vaše ego ale ano. Život je krátký, tak si občas najděte chvilku na zamyšlení, jestli vše vede, kam chcete, nebo vás tlaky z venčí (reklama, snaha zapůsobit na ostatní…) dovedly někam, kde vám to už není příjemné.
A meditujte hoši, udrží to myšlenky i ego na uzdě ;)
