Možná je to právě váš případ. Dokážete se překonat a oslovit holku, ale už nevíte, jak pokračovat – o čem se s ní bavit, jak dál rozvíjet konverzaci… Takových lidí je spoustu. A přitom je to tak jednoduché!
Při oslovení neznámé ženy na ulici musíte být připraveni obstarat ze začátku až 80% konverzace. Holky jsou totiž při seznámení často nervózní, úplně neví, co se děje a co mohou čekat. Teprve později se obvykle poměr konverzace srovná k přibližně 50% z obou stran.
Spousta mužů se přitom snaží povzbudit rozhovor tím, že ženu zahrnou co nejvíce otázkami. Někdy jsou dokonce sami nervózní a tak jakoby se rychlými dotazy snažili zbavit se slova, „přehodit míček“ zase ženě. Balení pak začne vypadat spíš jako výslech. Ještě horší paseku nadělá nesprávná volba dotazů.
Jen si to představte. Čekáte takhle na tramvaj, když k vám z ničeho nic někdo přijde a začne se ptát: „Čau, čím jedeš?“ (to zní jako: „Zjistím to a pojedu s tebou“), „Kde bydlíš?“ („Budu tě tam chodit sledovat“), „Na jakou školu chodíš?“ („Ať tě mám pod kontrolou i dopoledne“), „A máš už kluka?“. To byste určitě nechtěli. Dělá u FBI nebo co?
Zkuste se tedy soustředit na to, aby většina z vašich prvních vět byly věty oznamovací. Vyhněte se dvěma nebo více otázkám za sebou, radši vždy přidejte vlastní názor. Pokud je to vaše slabé místo, zkuste následující cvičení: jděte ven balit holky s tím, že vašich prvních pět vět bude vždy oznamovacích. Není to vůbec těžké:
Kluk: Ahoj, vypadáš hezky
Holka: Díky!
Kluk: Trochu spěchám na tréning, ale zahlédl jsem tebe a musel jsem se s tebou seznámit
Holka: Tak to se mi ještě nestalo!
Kluk: Jo, to jsem rád :). Jinak já jsem Dominik
Holka: Karolína. A co trénuješ Dominiku?
Kluk: (nějaký super sport, kterými mi poradili na streetgame.cz) :)
A máte to. Obstarali jste většinu konverzace a nikoho jste přitom nevyslýchali. Tohle si brzy zautomatizujete a už nad takovými věcmi nebudete muset přemýšlet – ostatně tak je to ze vším.
Podívejte se také na článek plný příkladů Na co se holky ptát
Lidé, kteří se znají, se automaticky drží déle jednoho tématu, než aby zoufale přeskakovali z jednoho na druhé. Napodobte je a vytvoříte onen dojem „Vidím tě poprvé, ale jako kdybych tě znala celý život!“ Ostatně inspirovat se chováním lidí, kteří už se znají, je přesně to, co potřebujete! Co ještě dělají?
Neznámí lidé si rychle „přehazují míček“, staří známí se v řeči střídají po delší době.
Dále lidé, kteří se znají, už o sobě všechno ví, a tak se baví o normálních věcech. Jak se mají, kam právě jdou, co zajímavého se stalo… To jsou navíc přesně věci, které potřebujete zjistit, abyste lépe naplánovali průběh seznámení – kam jde, kolik má času, čeká na někoho…? Zmizím těsně před příchodem jejího otce, nebo se s ní vydám na instantní rande…? Je to paradox, ale vážně: nevyžadujte od neznámých lidí, aby vám hned říkali osobní informace. Radši přijďte a bavte se, jako kdybyste se znali.
Až po chvíli konverzace o holce něco zjistěte – tím jí zároveň dáte prostor, aby se trochu snažila. Co ráda dělá? Jakou hudbu poslouchá? Čím chce být, až vyroste (co studuje)? Sportuje?
Volte zábavné a netradiční otázky („Zdají se ti někdy sny?“, „Máš nějaké plány?“), nebo aspoň dotazy pěkně znějící („Co děláš nejradši ze všeho?“), než suché a nudné: „Jaké máš koníčky?“
Brzy zjistíte, že i otázky, které vám pokládají ženy, se velice, velice často opakují. To proto, že jsou to typické ženské testy. Odpovědi si proto po nějaké době tréninku dokonale nachodíte.
A pokud potřebujete ještě více materiálu ke konverzaci, podívejte se na článek Jak konverzovat, co holce říkat.
