Přisednout k nádherné neznámé ženě třeba v restauraci vyžaduje pocit správnosti, pocit oprávnění. Jako: „Každá holka by mě měla chtít! Kráska sedí sama, bude super, že tam přijdu!“ Muži ale častěji nechtějí otravovat. „Ta bohyně si tam jí, určitě chce svůj klid… Zkusit to a riskovat, že ji na 15 sekund vyruším, na to nemám právo…“Hlouběji to vychází z pocitu, že nemáte co nabídnout.
„Ta žena je nádherná, roztomilá, sexy, a kdo jsem já? Proč by měla být zrovna se mnou?
Existují hezčí muži. Bohatší muži. Vtipnější muži.
Proč zrovna já mám být ten s právem na všechny ženy?“
Tenhle závod nelze vyhrát. Vždy bude někdo v něčem lepší, než vy.
Znám ale trik, jak to udělat, aby žena už nikdy nepotkala někoho takového, jako jste vy.
Tím trikem je: být sám sebou.
Nikdo jako vy totiž neexistuje!
Každý má svou unikátní esenci. Jen málokdo ji dokáže dostat na povrch. Lidé se na sebe dívají a vlastně se nedívají. Mluví spolu a vlastně nemluví. Poslouchají se a vlastně neposlouchají.
Celé je to o tom, dostat svou unikátní esenci ven. Nabídnout ji světu ve své nejčistší podobě.
A lidé unikátní esence milují! Existuje například spousta hudebních skupin, které zní jako Rammstein. Přesto většina lidí poslouchá z celé NDH jenom Rammstein. Dělají to stejně, ale jinak. Mají největší x-faktor, neviditelnou nadhodnotu, která nikde není.
Ještě lepším příkladem je třeba skupina Wohnout. Zní tak trochu divně. A někomu se to líbí. Někdo to nesnáší. Ale kdyby tu zvláštnost odstranili, kdyby našli „nejvíce průměrného zpěváka na světě“, určitě by neměli více fanoušků. Prostě by zapadli mezi všechny kapely, které znějí stejně.
Stejně tak třeba já, když oslovuju ženu, říkám stejné „Ahoj“, jako stovky jiných streetařů každý den. Jenom do svého „Ahoj“ dokážu dát více esence. Jsem v něm celý, natolik, že žena z 1 slova pozná, kdo jsem, kdo jsem vždycky byl. Je v něm 100% upřímnost, 100% nahota, takže nadále už neexistují žádné pochyby o tom, kdo jsem, co chci… V tom jednom slově je víc než celý román. A od té chvíle už se hluboce známe.
Ženě tedy nabízím svou unikátní příchuť, kterou nikdo jiný nemá a nikdy mít nebude. Jde to hlouběji až k víře, že každá duše je unikátní…
Opravdu i já mám nějakou esenci?
Toto je třeba vnímat více srdcem, intuicí, než úplně logicky… Víc než tento popis vám proto pomůže udělat si na to pár cvičení a prožít si to.
Na světě jsou miliardy lidí a zdálo by se, že nikdo nemá čas „zkoumat esenci každého.“ Že některé příchutě zkrátka jsou nudné a jen málokdo je výjimečný. Také jsem si to dříve myslel a dokonce jsem kriticky napsal:
„Teď si ale představ to sídliště autentických lidí. Tady bydlí autentický dělník Pepa, tady autentická postarší prodavačka Lenka, autentický vousatý automechanik Milan… Nikoho to nezajímá. Někteří lidé v sobě prostě nic drahého neuchovávají. To není jen o tom, že jsou plní esence a drží ji v sobě. Často tam ta esence chybí. Oni musejí cestovat, číst, učit se, prožívat, pilovat svá mistrovství…“
Chtěl jsem být motivační. Chtěl jsem říct: „Nic není zadarmo, musíme makat!“ Teprve později jsem si duchovně uvědomil, že je to jinak. Že zrovna tohle je věc, na které makat nemusíme. Uvědomil jsem si, že ta esence, kterou do oslovení dávám, ta ve mě byla odjakživa. Je pořád stejná, jako když mi byly 3.
Nehledě na to, kolik jsem zrovna měl peněz, jak jsem zrovna vypadal, jaký druh hry jsem zkoušel… Moje holky si mě vždycky našly.
Tak to pusťte ven!
Různá meditační cvičení mě postupně vedla k tomu, že jsem teď více „zvědavý na každého člověka“ a více vnímám jeho unikátní příchuť. Protože tam vždycky je. Jen spousta lidí ji skrývá a projektuje jakýsi neutrální normální obraz (jako ten chlapík ve zprávách, co se snažil být Nejvíce průměrný Čech, takže například každý den pil šest osmin piva). Je to obrana a obrana do dobrého svádění nepatří.
Opravdu všechno se kazí, když si kluk streetgame neužívá, nevidí to jako kreativní sebevyjádření, a místo toho je jeho životním cílem „být dokonalý soused“. Nevyčnívat, zalíbit se, nikoho nenaštvat… Pak tu holku osloví stažená robotická entita, která jako by se někde sériově vyráběla.
To oslovení musí být celé vaše.
A když je vás to oslovení plné, pak MÁTE co nabídnout.
Představuje to samozřejmě výzvu, protože nejdříve se člověk bojí vůbec neznámou ženu oslovit, stydí se projevit zájem, neví, co tam udělat… Do autenticity se „neproleníte“ tím, že nebudete dělat nic. Zjistil jsem ale, že existují cvičení, která vás odemknou a opravdu umožní dostat vaši vlastní esenci ven. Dodají vám také při svádění tu pevnost / bezpečí / nekompromisnost, kdy dokážete oslovovat ženy s naprostým klidem a totálním soustředěním.
Zařadil jsem tato cvičení do Autentického charisma. Doporučuji provádět 10 minut každý den a sledovat, jak vaše Pasivní přitažlivost týden za týdnem roste.