Filmy o lásce ve vás mají vyvolat emoce, zapůsobit na vás. Pokud vás berou, klidně je sledujte. Ale nikdy, nikdy je nevnímejte jako popis skutečnosti, nebo dokonce návod.
Hollywoodské filmy bývají čistým kalkulem, dokonce poměrně šablonovitým. Dáte jim scénář a oni vám ho vrátí s tím, že na pozadí chybí love story. Hrdina musí nejen najít poklad, ale ještě na závěr získat svou milovanou. Tvůrci filmů vám vlastně prodávají levné opium – utěšují vás, že všechno bude dobré. Že nemusíte nic dělat, že všechno je v pořádku a „ta pravá tam někde čeká pro každého“.
Romantický sitkom Jak jsem poznal vaši matku přímo stojí na postavě Teda Mosbyho, který stárne, je mu už 30 a trápí ho strach, že nikdy nepozná tu pravou. Už už ztrácí naději, stejně jako ji už už ztrácí mnozí diváci, ale nakonec ji stejně najde. Seriál díl za dílem hlásá: „všechno do sebe zapadne, až potkáš tu pravou“, „nebyla to ta pravá“, „až to bude ta pravá, poznáš to“. Vše je tak sugestivní, že na to v průběhu seriálu skočí i Barney Stinson, předtím ukázkový hráč :)
Seriál vás kolíbá – je to osud, nemusíte nic dělat, nemusíte na sobě pracovat, neztrácejte naději, ta pravá prostě přijde a bude vás milovat takového, jací jste… Tuto až spirituální víru prostě nemůžete vzít vážně.
Téma člověka, který ztratil víru v lásku, a teď jí musí znova nalézt, je mimořádně populární. Pravda je, že nemusíte hledat víru v lásku, musíte sportovat, budovat lepší život, získávat kontakty a hlavně oslovovat holky. O tom by někdo měl udělat seriál! Ted by seděl na pohovce a říkal: „Děti… Byl jsem líné budižkničemu, které se pořád konejšilo svou vírou v osud. Jediný díl, kdy jsem byl v posilovně, nakonec skončil nezdarem. Těžko oslovím holku mimo bar, když nejsem opilý. Nedivte se, že mi trvalo třicet let, ano třicet let, někoho si najít!“ :)
Láska je nejpropagovanější hodnotou, vlastně ideologií dneška. Neoslavuje se přátelství, upřímnost, věrnost, hrdost, čest… vše je o lásce a její všemocnosti. Pravda a láska zvítězí… To se dobře poslouchá, a tak trochu i funguje, protože čím víc dobra vyzařujete, tím raději vás kolem sebe lidé budou mít. Bohužel vaše vlastní zamilovanost do ženy vám na atraktivitě u ní nepřidá.
A to je hlavní problém. Romantické filmy nám přímo vtloukají do hlavy příběh o klukovi, který to pokazil, a teď si musí zasloužit přízeň hlavní hrdinky velkým gestem, při němž se pořádně ztrapní, a tím dokáže svou lásku.
Jenže být trapný je snadné. Evoluce není o vítězství těch nejtrapnějších. Trapní muži plodí trapné děti. A vůbec, tohle celé není váš případ.
Normální muž dělá chybu v tom, že se až příliš snaží o ženu, která ho (kvůli tomu) odmítla. Pod vlivem filmů ale získá pocit, že se zřejmě snažil pořád málo, a měl by ještě přitvrdit! Vidí Colea Turnera z Čarodějek, jak křičí na Phoebe: „Já se nevzdám!“. Cole se provinil tím, že je napůl démon, a pokoušel se Phoebe i s jejími sestrami zabít – to přece jen chce malé gesto :). Ale čím se provinil náš typický muž? Byl nudný, nervózní, neschopný, sexuálně nezkušený, snažil se až moc… To je jeho vina, a tu odčiní úplně jiným způsobem. „Děti, na nešťastnou lásku nejvíc zabírá, když položíte pět jiných, povýší vás v práci a přidáte dvacet kilo na mrtvý tah“, řekl by náš nový, osvícený Ted.
Filmy o vítězství dobra nad zlem pořád fungují, protože každý svou stranu považuje za tu dobrou. Muslim se cítí stejně v právu jako američan. Dva nepřátelé se mohou dívat na stejný film a brát ho oba jako pojednání o vítězství právě své strany.
Kdyby evoluční závod vyhrávali ti nejsladší, lidstvo by se nikdy nedostalo ke koncentračním táborům a jaderným zbraním. Vyhrávají ti schopnější, silnější, vychytralejší. Streetgame.cz je o tom, jak vyhrávat. Co se týče estrogenové spršky pocitů, jsou tu romantické filmy. Poznejte ten rozdíl.
