Manipulativní matka narcistka – jak ji poznat, příznaky ve vztahu a léčba – StreetGame.cz
Koketní milf

Manipulativní matka narcistka – jak ji poznat, příznaky ve vztahu a léčba

Raný vztah s matkou doživotně ovlivňuje naše vztahy s ženami. Proto se vyplatí trochu prozkoumat: co se vlastně stalo během našeho dětství? Najdeme nějaká traumata, kterých se můžeme zbavit a zlepšit tak své výsledky? Jedním z nejčastějších je maskované emocionální trýznění narcistickým rodičem:

Jak poznat ženu narcistu

Narcistická matka neřeší, co si přejete vy. Potřebuje vás ukazovat jako žonglujícího psa – abyste nosili samé jedničky, oblažovali návštěvy zpěvem… Nebo se staví do role mučednice a tahá vás po rodinných oslavách a doktorech, aby si stěžovala, jak to s vámi má těžké. Pěstuje si nemoci, které jí udržují středem pozornosti, například má už deset let podezření na rakovinu, dostává infarkty během veřejných událostí nebo zkrátka jen důležitě kulí oči a těžce dýchá. Vytváří představu, že svět je zlým místem, nikomu nelze věřit a jen ona vás má trochu ráda, i když jí tolik trápíte… A hlavně nic není její vina, za všechno můžou ostatní.

Týrání v masce výchovy -> pocity viny

Zdravý člověk psychopata často pozná. Problém je, pokud někdo od mala systematicky maskoval týrání jako vaši výchovu. Narcistické matky například často provozují emoční incest – dělají si ze syna náhradního partnera, vykládají mu od mala o svých problémech (nejsou tu pro dítě, dítě je tu pro ně), o tom, jak je otec neschopný a oni musí být lepší… Když pak syn chce streetovat, randit, brát si domů přítelkyni… matky jednoduše žárlí. (A to je pro mě NEJVĚTŠÍM varovným signálem: pokud mi mladý student řekne, že jeho rodiče nechtějí, aby se věnoval svádění a rozvíjel jinak, než ve školních známkách.) Navenek ale své zákazy prezentují jako výchovu. “Musí se více učit,” tvrdí například. Extrémně náročná situace, když rodič touží být vaším partnerem, a zneužívá na to svou moc…

To je i největší bariérou ve vlastní terapii. Děti narcistů si naplno neuvědomují, že nebyli vychování, nýbrž týráni. Za špatné považují sami sebe, přesně jak je matka manipulátorka od narození přesvědčovala. Trpí pak obvykle silnými pocity viny a méněcennosti, včetně viny právě ve vztazích k jiným ženám.

Vy jste nic neudělali. Ani jste ve třech letech nemohli. To je nejdůležitější.

Tady je pravda o rodičích celkově: ne vždy vychovávají pro vaše blaho. Někdy sledují vlastní ego. Netrestají vás za chybu, ale za to, že jste je neposlechli. Mohli by neřešit, když něco tvrdohlavě děláte “špatně” a učíte se na tom, doopravdy ale sledují vlastní kontrolu.

Konflikty se běžně vyplatí řešit komunikací. Svěřit se rodiči, s čím přesně jste nespokojení a co byste si přáli. Problém s narcisty a psychopaty je, že nedokáží přiznat chybu. Takové matce je nakonec jedno, jak se cítíte. Nikdy to nedělala pro vás. Ještě jednou: toto nebyla výchova, a nikdy si to nenechte namluvit.

Když tedy matce narcistce projevujete nespokojenost, nezlepší se. Leda ji poštvete proti sobě. I když může předstírat, že je k názorům hluchá, doopravdy nenávidí kritiku a kritiky samotné. Zneužije pak roli vychovatele k trestání. Jakýmkoli svěřováním jí navíc jen dáváte informace o svých slabinách, které může dále zneužít.

A protože je tak žárlivá, pokusí se vás rozdělit i s otcem, sourozenci nebo kýmkoli jiným. Ano, jen matka-narcistka vám cestou ze školy poradí: “Nebav se s tím blbečkem, chce tě jen zneužít…” A pokud svého taťku vůbec neznáte, otevírá se i možnost, že to je skvělý chlap, který měl ty nejlepší důvody utéct… Narcisté se zkrátka usilovně snaží žít ve své virtuální realitě umotané z klubka lží. To zahrnuje přesvědčit vlastní děti.

Může se žena narcista zlepšit, vyléčit?

Pokud doopravdy chce, může i psychopatka udělat hlubší vnitřní proměnu. Psal jsem o tom v předchozím článku Šílené ženy, narcistky, manipulátorky, psychopatky, a co s nimi.

Pokud to ale chcete jen vy, narcistku ke zlepšení nedonutíte. Protože jí na vás doopravdy nezáleží (pouze jako na své hračce nebo generátoru pověsti), vaše přání pro ni nebude dostatečnou motivací. V jejích očích jste chybu udělali vy, když jste jako malí moc brečeli, ztrapnili ji chováním ve školce před kolegyní, nechtěli ji každý den česat a odličovat nebo vás nebavil hokej, na který vás tak nákladně vozila.

Dítě očekává nepodmíněnou lásku, oporu, kus sebeobětování… A právem. Bohužel to je přesně to, co vám matka temné triády (psychopatie, Machiavelismus, narcismus) nikdy nedokáže dát, a vy to nezměníte.

Zbude vám přerušit kontakt, nebo jí jak chce ona dělat zábavného parťáka, kterého se jednou za čas pokusí “hravě podvést”. Většina lidí to neunese, má sklony doufat ve zlepšení, znova dávat narcistce nepatřičnou důvěru a znova se spálit. Porouchané rodiče prostě nedonutíte, aby vás začali mít rádi. Můžete pro ně být leda dobrou hračkou nebo špatnou hračkou.

A nechoďte “no contact” s nadějí, že to psychopatce konečně dojde a ona se změní. Těmhle lidem to nedojde nikdy. V nejlepším to dovedou chvíli předstírat. Budou žít se svou šílenou verzí “9 měsíců jsem ho v břiše nosila, prsa mi vytahal, stál mě peníze a vyrostla z něj zrůda, co odřízne vlastní matku.” Přitom se stačí podívat, jak se dotyčná narcistka sama chovala k vlastní matce… Obvykle ji terorizovala taky, i když v jejích historkách – samozřejmě – za vše může babička.

Je amorální přerušit kontakt s vlastní matkou?

Na fóru jsem vysvětloval, proč mají oběti týrání plné právo nenávidět svou rodinu nebo se s ní nestýkat. Najdete zahraniční fóra se stovkami tisíc dobrých, zneužívaných lidí, kteří tuto možnost právoplatně zvolili.

Co když s narcistkou nemůžu přerušit kontakt

Pokud je vám například 14 a ještě z finančních důvodů nedokážete přerušit kontakt, hlavně se manipulativním rodičům, kteří týrání maskují za výchovu, přestaňte svěřovat, odřízněte je od informací, všechno šifrujte… Rovnou se na sólo život začněte připravovat – přeberte co nejvíce odpovědnosti za vaření, praní, uklízení… a učte se samostatnosti. Tajně choďte na brigádu nebo rozjeďte byznys, začněte autoškolu před 18… A to vše ideálně tak, aby nepojali podezření. (“Mami jsi skvělá matka, to, že odcházím do dětského domova s tebou nemá co dělat.”)

Prostě se emočně odřízněte a navenek dávejte narcistce to, co chce – že je skvělá matka a může se s vámi reprezentovat před rodinou a kamarádkami. Chápu, máte své potřeby, ale ty ona tak jako tak nenaplní. Pláčete na špatném hrobě.

Ale pozor – největší traumata si způsobujeme my, když sami sebe zradíme. Pokud je vám 19 a radši se necháte mučit, než abyste se osamostatnili, můžete to sami sobě vyčítat ještě hodně dlouho… Týrání totiž nebolí tolik jako to, že jste to někoho nechali vám udělat. Že jste tenkrát nebyli silnější a nevěděli líp…

Pomůže druhý rodič?

Druhý rodič má z ostudy kabát. Táta neměl na to sbalit stejně dobrou, ale mentálně zdravou holku, nechal situaci s narcistkou skončit v manželství a minimálně tiše toleroval mučení vlastního dítěte, pokud se na něm zmanipulován narcistkou přímo nepodílel. Přiznat vlastní chybu může být náročné, zvlášť takovou chybu, a tak otcové-slaboši často přivírají nad situací oči a bagatelizují ji ve stylu: “Jsi přecitlivělý, tohle ještě znaky týrání nenaplňuje”.

Otce vede láska, pohodlnost, vlastní hrdost… Společný útěk od ženy narcistky se vám proto zřejmě nepovede. A zase: těžko přivoláte tátovu lásku k vám tím, že mu to budete vyčítat. Špatný hrob číslo dvě.

Pro narcistické partnerky to platí podobně

Varujte se šílených žen i v roli dlouhodobých partnerek, protože pokud si hysterku vezmete, tohle čeká i vaše dítě.

Jsem rodič – narcista, co teď?

Každý životní krok představuje určitou výměnu, něco za něco. Vezmete-li trochu v potaz štěstí svého dítěte, ano, něco vás to stojí, musíte se částečně omezit. Můžete ale i mnoho získat. Hlavně tedy pravda obvykle nakonec vyjde na povrch. A přátelštější vztahy mohou být výhodou, třeba pokud ve stáří onemocníte a budete potřebovat pomoc. Nebo celkově: jste chytří -> zplodili jste chytré dítě -> chytrý spojenec lepší než chytrý nepřítel. Je to něco za něco, výsledný poměr musíte zvážit sami, ale opravdu vás nabádám zvážit, že mít spokojené dítě je výhodnější, než jste možná počítali dříve. Co pro to potenciálně udělat?

I když to může být náročné pochopit, vaše dítě je vlastní člověk, stejně jako vy má vlastní představy o životě a pokud jej budete využívat jen jako svůj majetek a prostředek k dosahování svých cílů, duševně ho zmrzačíte (možná negativa: špatná pověst před ostatními, nenávist od něj, přerušený kontakt, horší nebo žádní vnuci, pomsta). Zkuste mu dát prostor, podpořit ho v realizaci vlastní vize, a k dosahování vlastních cílů si minimálně zneužívejte nějaké cizí lidi.

Nečekejte od tříletého kluka, že vám bude velkým zdrojem podpory, lásky a pochopení. Většinou to v přírodě chodí naopak (rodiče se obětují pro děti), i on je tak naprogramován. Ve třech toho ještě moc neví a rozhodně to nedělá schválně, když zdánlivě bere víc než dává. Nemyslí pláč jako nějakou rebélii…

Terapie pro oběti narcistů

Právě se nacházíte na webu nejen o osobním rozvoji, ale hlavně o seznamování a vztazích. Zjistil jsem, že právě ty dokáží být extra léčivé. Právě kontakt s ženami vás totiž triggeruje, vytáhne traumata pěkně na povrch, kde je o to lépe vychytáte povídací terapií nebo meditací. O post-traumatickém růstu máme celý článek:

Jak zpracovat trauma

Popisuje náš unikátní přístup, kde kombinujeme aktivní svádění s tou nejúčinnější terapeutickou prací. Brutální metoda, na druhou stranu: pokud chcete něco polovičatého, můžete si o tom přečíst jinde. Jste-li připraveni, na odkaz klikněte. Jinak vám jen gratuluji k dočtení tohoto článku o narcistických rodičích, který vám doufejme i sám o sobě trochu pomůže rozpoznat mučení od výchovy a přestat vinit sám sebe, přestat se snažit rodiče měnit a případně i přerušit kontakt.

Zaujal vás článek?

Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám dodá sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami nebo vysněný vztah.

Zanechte komentář:

17 komentářů
rengaf napsal 4.4.2020

To je tak neskutečně moc pravdivý.

Odpovědět
Martin napsal 4.4.2020

Hele článek je dobrý vhled a pochopení, moje máma je narcistka, vlastně až po třicítce jsem začal docházet k tomu, že nějaké věci co mi přišly normální, normální vlastně nejsou.

Co se týká otce, cituji tě “může to být skvělý chlap”, ono taky ne, taky to může být týpek co celý život žije se svojí narcistickou matkou a jeho bývalá (tvoje máma) je taky narcistka, a on se v tom točí… no …

A přerušování kontaktu, je to rodina, ono to tak snadno nejde.

Řeknu co se osvědčilo mě, a funguje mi to dokonale, prostě s matkou neřešit svoje problémy (oni jí stejně nezajímaj), ptát se jí jak se má, co dělá, nechat jí mluvit o svém životě, a neřešit, pochopení se stejně nedočkáš, nemůžeš to ani očekávat, řešit to nemusíš, ona vidí jen tak moc sebe, že je jí vše jedno.

Je to dost jednostranný vztah, a pokud ti z toho nejde nějaký benefit (přijde ti uklidit, něco ti upeče, zařídí nebo něco pro tebe udělá), tak nemá cenu ho udržovat. Nemusíš nikam zdrhat, hádat se, jen jí nech, ať se vykecá, zeptej se jí na její život a prostě to ber čistě jako obchodní vztah, hlavně do toho netahat city.

Opravdu co se mi nejvíc na psychopaty osvědčilo je, nechat je mluvit, zajímat se o ně a s ničím se jim nesvěřovat, nebo to můžeš zkusit, ale za 5 minut to stejně vzdáš. Nehádat se, nedávat do toho energii, netahat do toho emoce, koukat se na to stylem: “co mi z toho kápne, když se hodinu vykecáš”, prostě pragmatický byznys přístup.

Odpovědět
Princ napsal 5.4.2020

Díky, to určitě může mnohým taky fungovat.

Odpovědět
Drbnuty kokotik napsal 5.4.2020

Dá se to aplikovat na 10 let starší sestru ?

Odpovědět
Princ napsal 5.4.2020

Tak určitě můžeš mít sestru manipulátorku, může tě týrat a můžeš proti tomu přijmout stejná opatření.

Odpovědět
Bea napsal 27.8.2020

Perfektní článek, bohužel všechno sedí o mé matce. Zjistila jsem to až v mých 35, že je něco špatně a od dětství jí dávala pozornost, oporu a péči, mám vztek! Dalších 5 let mi trvalo to strávit, vlastně jsem nestrávila ještě. Máte nějakou radu co teď jak pracovat se sebou, jak se naučit pečovat o sebe a začít se mít ráda, když to je kompletně neznámé pro mě? Hodilo mě to na site pro muže, ale ten článek je prostě perfektní….

Odpovědět
Princ napsal 28.8.2020

Ahoj Beo, oběti narcistů se později často obviňují. Vždycky je nějaké poprvé, člověk na to není připraven. Nestuduje obvykle nějaké narcisty, dokud se to nestane jemu. Zvlášť v dětství člověk nemohl vědět lépe… Proto nemá cenu sám sebe obviňovat.

Je to dlouhá cesta, vše se nezpraví za den… Chce to nějaké studium, nebo kontaktovat odborníka. (V tomto případě ne mě, já pracuji spíš s muži.)

Naštěstí je na světě i dostatek lidí se základní empatií a úctou, kteří nebudou jen překračovat tvé hranice.

Odpovědět
Iveta napsal 9.10.2020

Diky za super clanek! Tohle tema neni casto videt a pritom je to tak dulezita a bohuzel casta vec…

Ja mam za sebou detstvi narcistickou matkou…
Clovek si pamatuje bohuzel spis ty spatny veci, nez ty dobry.

Dala bych cokoliv za to, mit matku, ktera by me objala a rekla: to bude dobry, zlato!

Misto toho jsem si vyslechla vety o neschopnosti, hlouposti, nicemnosti apod.

Je mi 35 a doted mam velke problemy se sebeduverou, navazovanim partnerskych vztahu atd.

Vim, ze se nemuzu porad na vse vymlouvat, ale nekteri rodice by meli jit k soudu za zločiny, ktere napachali.
Lepsi je dat facku, nez psychicky deptat.

Je mi 35 a nemam deti, jsem ted singl, coz člověku nepřidá

chodim na terapii uz rok a dikybohu zacinam videt pokroky!

ale vyrovnat se s tim, ze clovek nema vlastne matku, je peklo

udrzuju s ni uz pouze minimalni kontakt…

Je tezky se smirit a jeste tezsi odpustit…

Odpovědět
Magda napsal 30.10.2020

Diky za tento clanek a jemu podobne!!! Skoda, ze toto tema bylo pred par lety jeste tabu. Muj starsi bratr skoncil sebevrazdou. Ja ukoncila kontakt a rok chodila na terapie, abych se ujistila, ze jednam spravne. Ano, normalni clovek o tom nepochybuje, clovek, ktereho vychoval toxicky rodic, bojuje napred s nim a pak sam se sebou, coz pro me bylo jeste horsi. Mam jeste sestru, kopiruje matku, musela jsem odriznout i ji. A konecne svobodne dycham!! Chvili jsem myslela, ze proces odpoutani nepreziju, i na toxickem vztahu vznika zavislost podobne jako na drogach. Nakonec vam ty emocni dramata chybi. Bud je zacnete vytvaret nebo projdete peklem a nechate je vsechny tam. Ja prosla peklem a dnes ziju v raji v harmonickem vztahu s manzelem a detmi. Diky Bohu za vse!! ❤

Odpovědět
Magda napsal 30.10.2020

Ivetko, soucitim s tebou! Mne hodne pomohlo, kdyz jsem si uvedomila, ze ta zena, co me vychovala, je sama plna bolesti a zloby. I ji vychovala narcistka a ona proste jen siri dal, co sama dostala. Navic je to nevedoma bytost. Neni v jejich schopnostech si uvedomit, ze svym detem ublizovala. Z jejiho pohledu mi dala nejvic, co mohla. A skutecne tomu tak bylo. Jeji matka byla horsi. A tak jsem ji odpustila a bylo to jako bych odhodila tunovy naklad ze svych zad. Citila jsem takovou lehkost, mela jsem pocit, ze uletim. Pak jsem odpoustela sama sobe, ze jsem tak dlouho dovolila, aby me matka, partneri, kolegove ponizovali a zesmesnovali. Stala jsem se bojovnici. A kousek po kousku ziskavala zpet svou sebeuctu a sebehodnotu. Jsem na sebe hrda, co vsechno jsem dokazala. Z nejiste naivky se stala sebevedoma zena a najednou jsem to ja, kdo ma pred druhymi respekt. Uz neni nikdo, kdo by me ponizil, protoze ja sama pro sebe jsem dokonala bytost. A ten, co druhe ponizuje, bojuje sam se svou menecennosti. Me vztahy jsou vyrovnane v duchu: “Pred nikym se neponizuj a nad nikym se nepovysuj”. Doporucuji knizku 4 dohody, je to Bible a velka opora pro narovnani vztahu. My, deti narcisu, totiz mame pokriveny pohled na druhe. Jsme zvykli ustupovat ze strachu, ze pokud pujdeme do konfliktu, druhy nas znici. Praxi jsem si overila, ze opak je pravdou. Pokud je mym protivnikem dusevne zdravy clovek, po zdrave vymene nazoru v jeho ocich stoupam. A tim i ve svych. Zjistila jsem, ze nemusim mit strach rikat, co si myslim, jelikoz tim davam najevo sve hranice a zdravy clovek je respektuje. Pokud ne, pryc s nim! Zacatky jsou tezke, clovek musi prekonavat sve strachy, ale jina cesta ven nevede. Prekonat sam sebe. Je to vyzva! Ale ver, ze pokud se clovek vyda spravnym smerem, existence ho podpori vsemi prostredky! Obet nezmuze nic. Bojovnik v nas premuze vse. Najdi bojovnici a odmena te nemine. Na ceste konecne najdes LASKU. Nevadi, ze ti ji matka nedala, nemohla ti dat, co sama nedostala. Ani nikdo dalsi ti lasku neda, pokud ji nejprve nepocitis sama v sobe. Ta LASKA je v nas samych. Az kdyz se naucime milovat sami sebe, odezeneme pryc ty, kteri nas nemiluji, prirozene se v nasem zivote vytvori prostor pro ty, kteri nas miluji. Ale na zacatku jsme jen my sami. Preji, at je tva cesta i vsech, kteri si prosli podobnym utrpenim, uspesna!! ❤

Odpovědět
lina napsal 8.11.2020

Bohužel v mém případě je narcistka moje matka a já se jí zbavit nedokážu. Matky se
zbavit nedá. Dnes už vím, že všichni za minulého režim neutíkali před komunisty.

Odpovědět
lina napsal 8.11.2020

Mám narcistickou matku a otce pasivního agresora. Je mě 57 a nikdy jsem neprožila
láskyplný vztah. Nejste v tom sama. Naštěstí jsem si se sousedem otevřela flašku
a za 9 měsíců se mi narodil syn. Jsem s ním sama. Stále se však musím s odporem setkávat
s matkou a otcem, jinak bych měla peklo. Kdyby mě bylo znova 19, tak uteču do Austrálie.

Odpovědět
Princ napsal 9.11.2020

Proč by se matky zbavit nedalo? Viděl jsem na fórech o obětech narcismu stovky lidí, kteří to udělali.

Odpovědět
Doctor Dolan napsal 28.11.2020

Lina:
Ale jde to. Sic člověk pak bude mít výčitky (jak svědomí tak od rodiny) ale jde to.
Já byl taky “otloukáněk” a “odpadní stoka rodiny” (chceš si vylít zlost? Proč neseřvat nejmladšího syna za to žes měl blběj den v práci? Něco si rozbil? Proč to nehodit na synka? Vzpírá se? No tak ho vydírej a řvi na něj dokud nezkolabuje…).

Po matuře jsem si ale uvědomil, že mi ujíždí vlak. Bylo mi 19 a ze života jsem do té doby měl totální ho*no. (Kromě pár koncertů, pařeb se spolužáky a ztráty panictví s podnapilou teenkou někde na hajzlech v kulturáku, ale to se stávalo za uherskej rok.)
Tak jsem vypadnul na vejšku zatraceně daleko a postupně utínal s rodiči kontakt. Jak jsem dodělal medinu, šel jsem hned makat ať na nich nejsem finančně závislý. (Jistou nezávislost jsem měl už na vejšce, protože jsem při ní makal, k velké nelibosti matky.)

První práce stála za ho*no, ale teď mám robotu v soukromém sektoru kde se nenadřu a peněz víc než někde na interně v Horní Dolní. (Jo pravá medicína zní fajn, ale víte co je ještě víc fajn? Chodit domů s čistou hlavou a nechtít každé ráno spáchat sebevraždu.) Mám teď čas na koníčky a učím se věci, na které jsem předtím neměl čas.

Čili “odstřihnout matku a fotra” fakt jde. Jak bydlíš ve vlastním, nejsi na nich finančně závislá, není důvod s nimi udržovat jakýkoliv kontakt.
Kecy typu “platili jsme ti to a to, živili jsme tě” neber v potaz. Ty je neprosila aby tě zplodili a i kdyby ti koupili vilu na Bahamách, zbrusu nové lamborgini a každý rok nový Iphone, není to omluva za to, jak se k tobě chovali.
(To ostatně má matka nikdy nepochopila, že když mne jako prvňáčka mlátila u domácích úkolu, řvala na mne dokud jsem se psychicky nezhroutil, tak si to fakt nevyžehlí tím že mne den na to začne osahávat a koupí mi nového plyšáka… tohle není Oblivion dopí*i, nejsem na prodej)

Naši nikdy nepochopili, že já si o žádné drahé s*ačky nikdy neříkal, dokonce jsem říkal “NE našetřím si na to sám” ale oni mi to stejně koupili a napali, aby mi to pak vyčítali. Když jsem si to odmítl vzít, tak jsem byl “Nevděčnej spratek”.

Mojí ségře je teď 30. Nikdy neměla chlapa, nemá žádný život. Je to vystudovaná inženýrka, ale dělá phd, čili ve zkratce, nemá plat, jen stipendium (což není ani minimální mzda). Bydlí u rodičů a matka diktuje každý její krok.

Snažil jsem se ségře už asi stokrát vysvětlit, že matka, třebaže jí ještě není ani padesát, už ze sebe dělá ležáka a přemýšlí, kdo se o ní bude starat. (Pořád břečí jak ji všechno bolí, že nic sama nezvládne, jako stoletá stařenka.)
Řekl jsem jí “Ségra, podívej, je ti třicet, matka tu může smrdět ještě dalších dvacet let, než umře na to, že je zdechlá i dýchat. Fakt chceš být padesátiletá stará pana? Z toho stresu co máš, budeš v padesáti stařena a zdraví v hajzlu. Vzpamatuj se, najdi si normální práci a vypadni od rodičů.”

Samozřejmě že jsem mluvil do zdi. Akorát jsem dostal zjeba, že ji “odrazuji od kariéry” a “brzdím” a že jsem “nevděčnej zm*d, který rozvrací rodinu a chce je připravit o poslední dítě”.

Tak jsem rodinu odstřihnul úplně a domů nejezdím ani na vánoce. Prostě jsou pro mě mrtví. Konec, tečka. Sice mám pořád ještě záchvaty úzkosti a nas*anosti z těch křivd, kterými jsem si prošel, ale, hej, nikdo neříkal že to bude jednoduchý. A lepší začít žít podle sebe pozdě v pětadvaceti (i když, naši nade mnou vlastně neměli skoro žádnou moc už tak od dvaceti, to jsem si začal hrát vlastní hru), než si to uvědomit na stará kolena, jak jsem všechno po*ral.

Odpovědět
Flower Power napsal 16.12.2020

Nemám slov. Článek super, ale komentáře Vás všech naprostá bomba. To nevymyslíš, takhle “krásně” to člověk napíše, jen když to opravdu zažil. Měla jsem velmi podobné dětství vč. dospívání. Matku psychopatickou narcistku, od 19let jsem se začala postupně a nenápadně vzdalovat. Teď je mi 31let. Nejsem na ní v ničem, a nijak závislá. Děti ještě nemám, mám pocit, že je v podvědomí oddaluji, právě proto jak nemilující matku jsem měla já sama. Pokusím se ještě na tomto bloku zapracovat. Zhruba okolo až okolo mých 28let mi to vše začlo naprosto docházet. Jela sem furt vzorec, nebo aspoň část z toho co chce, že to vše musím dělat, protože to je jediná maminka, a jediné mamince se vše musí přece, jenom tak bude spokojená i když jen na chvilku než jí budete muset potěšit nebo udělat zábavu zase něčím jiným 😃 no ehm, jak by taky ne, byla sem pěkně zmanipulovaná a krásně vymejvaná už od malinka. Momentálně jsem omezila kontaktovat poslední 3 roky na úplné minimum (Vánoce atd.) i na ty se vždy musím psychicky připravit. A i tak denně mi píše na soc.stránkách nebo volá (neodepisuji, nezvedám) a doslova otravuje skoro denně. Je na mě doslova závislá, potřebuje mi vysávat mou sílu, mé “mládí” i elán do života. Nesnažím se jí změnit. Jen tak nějak tuším, že jednou přeruším kontakt úplně.

Odpovědět
Doctor Dolan napsal 25.12.2020

Flower Power : S tou “psychickou přípravou” to absolutně chápu.
Nevím jak to bylo u tebe, ale naši pořád držkovali (a držkují) že nejezdím domů a nebavím se s nimi. Jenže kdykoliv jsem přijel “domů” tak se do mne začali s*át a nadávat mi a to jsem se ještě ani nevyzul z bot.

Když jsem byl doma naposledy (jedny Vánoce) matka mi vlezla do pokoje když jsem se vybaloval a začala mi regulérně BREČET jak má posraný život, jak je všechno strašně na ho*no, jak je hrozně nešťastná s otcem atd… samozřejmě že nic na životě měnit nechce, chce si jen donekonečna stěžovat. (Btw, váží asi 160kg, žere v mekáči ale přád brečí jak je tlustá) Samozřejmě že nezapomněla zmínit jak se o ni musíme starat, doslova na mne naléhala ať jí to okamžitě na místě slíbím.

Ona přitom měla možností hromadu a všechny blbé rozhodnutí udělala dobrovolně s tím, že moc dobře věděla, do čeho jde. Jakékoliv možnosti něco změnit/zlepšit okamžitě smetla ze stolu.

Jak píše článek, hlavně se s ničím nesvěřovat. Matka se mne nikdy nezastala, cokoliv jsem řekl nějak otočila proti mě, sebevětší svinstvo mi někdo udělal, vždy to byla vlastně moje vina. I kdyby mne na ulici přepadli a pobodali, první co by řekla by bylo, že jsem to určitě začal já. (Což bylo celkem pokrytecké vzhledem k faktu, jaká je ona “chudinka” a “mučednice”, přičemž být její šéf, tak ji asi vykopnu z práce hned první den.)

Na soc. sítích si ji doporučuju zablokovat, ze zkušenosti vím že mne matka stalkuje jak může, je úplně posedlá aby o mě všechno věděla.
Dokud jsem bydlel u rodičů nebo dojížděl, byl jsem ten největší spratek, lenoch do doma nic nedělá a parchant co jim zničil život, dokonce mne obviňovali z věcí, které se staly v době, kdy jsem doma vůbec nebyl.

Jakmile jsem domů přestal jezdit, najednou beze mne doma nic nezvládají (nebyl jsem náhodou ještě včera líný zm*d?).

Jen se připrav na to že proti tobě poštvou i širší rodinu, ale vzhledem k tomu že s našima se už všichni přestali bavit (mají jich a těch blbých keců plné zuby) moc mi to vrásky nedělá. S otcem i matkou se přestali bavit i kolegové z práce a všichni kámoši, dokud nějaké měli, takže je mi celkem jasné, proč se upínají na ségru.

Odpovědět
slunecnice napsal 14.1.2021

Článek si nebere servítky a to je dobře. Vyrůstala jsem s narcistickou matkou a bylo to peklo. Už jako malá jsem si skoro každý večer opakovala ” až budu mít jednou děti, nikdy nebudu taková, nikdy jim tohle neudělám, nikdy.” A to je jediné pozitivní co mě naučila svým příkladem. Projevovala se vždycky strašně protichůdně a nikdy jsem nevěděla jestli mě zmlátí nebo pohladí, postupně jsem už počítala s první variantou. Nejtěžší je, že člověk skutečně i když rebeluje sebevíc, nakonec sám sebe deptá v duchu a přijme že je k hovnu a za všechno může. Naštěstí mi strašně pomohl dobrý terapeut, který mě opravdu ujistil, že moje matka není normální a že jsem za to nikdy nemohla. Ovlivnilo to celý můj život. Ze stavu nezdravých vztahů založených na fantazii a denodenního brečení, kdy jsem vůbec nechápala co mi je, proč nejsem šťastná když se mi nic zlého už neděje, totálního propadu sebevědomí, kdy jsem trávila dny tím že jsem přemýtala co si o mě kdo myslí a proč jsem tak líná, z takového přežívání jsem se během dvou let dostala do bodu kdy mám funkční nádherný vztah a dělám co mě baví a tím, že jsem léta potlačovala všechnu svou kreativitu jsem teď jak ve výbuchu a život mě baví jako nikdy předtím. Nakonec si člověk dokáže (když to opravdu chce) vzít to dobré i z úplného hnusu a přetavit to v něco lepšího. Ale je to boj a vždycky mě bude trochu mrzet, že jsem nikdy nepoznala jaké to je mít fajn mámu. Nakonec to vypadá že s ní úplně utnu kontakt, protože těch šancí na alespoň nějaký vztah už bylo víc a evidentně ona o to skutečně nestojí a jediné co dělá je, že mi stále projevuje že za všechno můžu já, že jsem vadná. Mrzí mě to hlavně pro to, že mám už sama děti a nemám zapotřebí se mstít, jenže když je někdo úplnej magor a neví to, naopak se považuje za světce, tak pak zbývá málo prostoru pro vztah.
Její největší perla byla, když mi jednou upřímně tvrdila, že je přehnaně empatická a takoví lidé to mají v životě těžké.. to mi spadla pusa až na zem.

Odpovědět
Odešlete odpověď