Krev a slzy streetgame – StreetGame.cz
První streetař Ježíš taky trpěl

Krev a slzy streetgame

„Peníze jsou tím nejmenším, co za kurz dáte. Doopravdy zaplatíte hlavně brutální bolestí a dřinou,“ říkávám z oblibou. Co tím ale vlastně pořád myslím?

Za prvé budete muset překonat strach. Někdo se klepe, někdo zelená, někdo to deset minut rozdýchává na lavičce… A za pár let jsou z nich elitní streetaři.

Někdo si zaplatí kurz, ale pak na poslední chvíli raději předstírá, že mu ujel vlak nebo spadly servery, aby tam nemusel… Mrk, mrk, všichni doopravdy víme, co se stalo.

Nicméně nebuďme slečinky… Nějaké bušení srdce, svírání v hrudi, pár průjmů z nervozity… nic neznamená. Na tom, jak se cítíte, nezáleží. Nikam se to nezapisuje, ani to nevychyluje planety z oběhu… prostě je to jedno.

Dobrému streetaři se po těchto adrenalinových stavech tak akorát stýská. Strach z oslovení je začátečnický problém, nad kterým se každý po pár letech jen roztomile usměje.

Horší je ztráta iluzí. Znáte to, když se holce ráno uděláte do pusy, a ona pak hned spěchá za svým přítelem? Nebo když holku pícháte, náhle zazvoní telefon, ona to zvedne a říká: „Ahoj zlato, nic, jsem s kamarádkou?“ To vám změní pohled na vztahy!

Kolikrát to někdo dělal vaší přítelkyni, zatímco jste jí volali vy? Ani já sám si neodvažuju tipnout…

Spát s telefonující holkou není vyloženě součástí každého kurzu, ale váš svět se zatřese už tam. Když jsem zjistil, jak snadno se dá sbalit holka v tramvaji, jak snadno se s ženou dá líbat přímo na ulici, jak snadno se vyspíte i s holkou, které se nelíbíte… Strašlivě jsem si vyčítal svůj předchozí život. Cítil jsem šílenou vinu za všechny ty hlouposti, kdy jsem byl zamilovaný do spolužačky, kdy jsem uháněl svou ex… A přitom jsem se mohl za sluníčka procházet centrem a vybírat si holku za holkou.

Šok z nové reality a paranormálních jevů, ke kterým na streetgame dochází, byl tak velký, že jsem si to dlouho ani nechtěl přiznat. Uvědomit si, že jsem opravdu ten nový Princ, který má spoustu holek, a ne ten starý nerd, trvalo překvapivě dlouho. Doteď občas mívám zlý sen, že jsem před 9 lety nezačal každodenně streetovat, jen jsem roky četl teorii, a jsem stále nepřejícný beta, který nerozdává radost na streetgame, a místo toho sleduje videa… Probouzí mě vlastní křik.

Ztrátě iluzí můžete buď čelit, nebo se raději jednoduše uchlácholit, že streetgame je nesmysl. Čelit bolí – znamená to přiznat, že jste věci dělali špatně, že jste na sobě spáchali zločin. Znamená to stydět se a litovat.

Ta největší bolest ale přichází, když streetař začne dospívat.

Všude píšu, že stát se dobrým streetařem trvá roky každodenní dřiny. Stejně to ale každému leze jedním uchem tam a druhý ven. Většina lidí tak nějak věří, že se stanou dobrými po 50 streetgame. Když se to (logicky a zcela očekávaně) nestane, nastává to pravé utrpení.

4 fáze streetařova života

Totiž na naprostém začátku (streetgame miminka) je člověk trochu skeptický. „Může to vůbec fungovat?“ ptá se sám sebe. Nebo se zeptá kámošů-zamilovaných paniců a ti mu potvrdí, že nemůže. Čte dál a chvilku trvá, než si uvědomí, že i on sám by měl každý den dělat streetgame.

Jakmile konečně začne (streetgame dítě), je z něj totální fanoušek: hltá články, chodí na přednášky, píše deník, sbírá medaile na fóru i první úspěchy s holkama…

Jenže uplyne půl roku, rok… A on pořád nemá skvělé výsledky, o kterých četl. A tak mnohdy začne znova pochybovat (streetgame puberta).

To je fáze, ve které se všechno zlomí. To je fáze, ve které se rozhodne, zda vytrváte a stanete se dospělým streetařem, nebo s tím seknete a vzdáte se veškeré naděje. A to je ta nesmírná bolest, o které tak často mluvím!

Když říkám, že vás čeká dřina, pot, krev, pláč a trauma, nemluvím jen o přihlouplém strachu, co vám způsobuje průjmy, a ztrátě iluzí, až poznáte streetaře z města a oni vám řeknou, že už dávnou brousí vaši mámu (vdanou za vašeho „tátu“).

Když říkám, že vás čeká dřina, pot, krev, pláč a trauma, chci vás připravit na ty chvíle, kdy jdete na stou streetgame v kuse, a pořád jste pořádně nesbalili žádnou holku! Kdy se vytrácí všechna naděje a vše začíná být tak temné, jako když jste o streetgame nevěděli. Kdy se pro jednou znova ztrácíte v nesmyslnosti.

Díváte se do tváře streetgame a křičíte: „Vím, že to tam někde je, tak proč mi to nechceš dát, ty děvko?!“ A když něco nemůžete mít, je tak lákavé to shodit a dělat, že jste to nechtěli. Regresovat zpátky do uraženého miminka.

U některých v tom ani není viditelná zlost. Zkrátka když nepřijdou obří výsledky, které jim za tak krátký čas nikdo ani nesliboval, raději se zakopou v monogamním vztahu (monogamní jsou jen oni, holka je podvádí s aktivnějším baličem) nebo si „najdou jiný koníček“ (jako kdyby streetgame byla jen jedna z mnoha aktivit, které dělat).

Mě záleží na každém jednom žákovi, a když to vypadá, že se někdo dostal do streetgame puberty, obvykle mu píšu, volám, ptám se ho, jak jde street, nabízím mu pomoc zdarma… Zdá se ale, že svou streetgame pubertou si každý musí projít v první řadě sám. Dnes už vím, že je to prostě fáze, ze které se nakonec spousta lidí zdárně dostane, a zase znova je vídám na kurzech, přednáškách, znova čtu jejich deníky, cestuju s nimi… Stále to zamrzí, dnes už ale vím, že to nebývá trvalý stav, jen fáze.

A co dělat dál? Samozřejmě jak jen můžete, začít zase streetovat! Ne však tupě den za dnem opakovat stejné chyby, ale opravdu hledat, co může být špatně, pozorně číst, pravidelně chodit na přednášky, nechat se zhodnotit instruktorem… Z nebe vám to opravdu samo nespadne.

Ne každý prochází těžkou pubertou, jen se připravte, že možná se to někdy stane i vám. A pak vás život možná zkope mnohem více, než když jste poprvé oslovovali tu holku v tramvaji nebo když jste poprvé měli trojku s dcerou a mámou.

Poučení je nakonec prosté: dřina a bolest je něco, s čím ve streetgame musíte počítat. Připravte se vložit do toho roky. A až přijde čas, mrkněte na tento článek znova. (Protože toto je i v Instruktorském manuálu, ale taky jste doteď možná nebyli připraveni vidět to, a pokaždé to přeskočili.)

Zaujal vás článek?

Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám pomůže získat sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami a třeba i vysněný vztah.

Zanechte komentář:

17 komentářů
Doctor Dolan napsal 16.4.2018

Ono asi ženským tu nevěru nelze moc vyčítat. Kdyby se ony nabízely a aktivně balily chlapy, kur*ili by se chlapi skoro všichni a hned by měnili, jakmile by se naskytla lepší. Člověk si holt váží víc toho, o co musí bojovat. Viděl jsem to i u sebe, rozdíl když jsem se o tu holku snažil (první případ) a když se mi do postele nacpala doslova sama (případ druhý).
Byť beta-samec, o nějakých ideálních vztazích už moc iluze nemám dávno. Holka se kterou jsem o to v devatenácti přišel byla tou dobou zadaná, viděl jsem ji poprvé v životě a znal pár hodin nazpět. (Ne že bych si stěžoval, ale tehdy mi k tomu dost pomohl chlast, 100% střízlivý holku neoslovím.) Nicméně jsem si řekl že holka co se nechá ojet na počkání je asi dobrá fakt jen na sex.

S dalším kusem jsem měl paradoxně opačný problém co jiná beta: Oni mají vztahy bez sexu.
Ale ta holka chtěla JENOM sex. Resp. to byla extrémně psychicky labilní blbka, která mne chtěla jako oporu když se zrovna sesype a „před lidma“ se ke mně moc nehlásila. Samozřejmě že bych do toho nešel, kdyby mi v soukromí nepodržela na počkání několikrát do týdne. (Jako student LF jsem stejně na nějaké randění a chození za ručičky neměl čas.)
Akorát mne kardinálně s*alo že to za mými zády dolejzala za bývalým (který ji soustavně posílal do hajzlu, protože v té době už měl náhradu, jestli ji párkrát ohnul nevím, bylo mi to celkem jedno protože jsem ji měl tou dobou kvůli jejímu chování už jen na sex.)

Bylo by to bývalo fungovalo delší dobu, ale kvůli výše zmíněným problémům jsem ji poslal velmi rychle do háje. Celkem sranda byla, že čím víc jsem na ni s*al a měl ji jen na sex, tím dotěrnější byla, když jsem se snažil zpočátku ten „vztah“ udržovat na nějaké úrovni, to za tím svým ex. lezla doslova furt. Nicméně jsem za tu zkušenost rád, otevřelo mi to oči.

Ehm, tak nevím, dva dotazy na Prince:
1. Je „monogamní“ vztah s holkou kde je nějaký vzájemný respekt, rozumíme si, jsme si navzájem oporou, nemáme potřebu se podvádět (nepočítám teď flirt a doteky, myšleno že nebude „mimovztahový“ sex) těžké sci-fi se kterým se mám rozloučit a brát holky jen jako takovou zábavu, něco co můžu bez problémů nahradit, nebo je nějaká střední cesta mezi „betou“ a děvkařem?
2. V případě že není a za dva roky co skončím LF si zaplatím kurz, je povoleno před oslovením zkonzumovat přiměřené množství Tequily proti trémě? :D (teď během školy na ženské fakt nemám čas ani náladu)

Odpovědět
Princ napsal 16.4.2018

1) Ty bys chtěl už navždy spát jen s jednou holkou, i když jí bude 50 a prsa bude mít po pupík? :D

2) Před kurzem fakt pít nejde, překonat strach střízlivý tě tam právě naučíme

Odpovědět
Viktor napsal 16.4.2018

Tenhle článek se mi hodně líbí.
Je fajn vědět, že třetí fáze je běžná. Štve mě, že mám dost dlouhé „SG dospívání“, ale věřím, že do konce prázdnin budu mít tuto fázi za sebou – za žádnou cenu nemám v plánu skončit. Přijde mi to stejné, jako popřít vědění, že se můžu dívat na svět a už se nikdy nedívat.

Odpovědět
Doctor Dolan napsal 16.4.2018

To Princ:

Každý to bereme trochu jinak. Pokud tu holku mám rád a záleží mi na ní and shit, tak nemám potřebu ji podvádět. (Neber to jako moralizování, ale pokud tu holku miluju, tak nechci dělat něco, co by jí ublížilo, jasně, mohl bych to tutlat, ale provalit se to může…) Navíc je mi 23 a už teď nejsem „sex machine“ co to potřebuje furt, takže myslím že ve věku 50-60 na to asi stejně nebudu mít moc chuť.

Na druhou stranu, pokud je mi ta holka „u p*dele“, její kecy mne dovádí k šílenství a v hlavě má totálně vymeteno, ALE toužil bych ji opíchat, tak tam ji asi „podvedu“ s čistým svědomím. (Ta bloncka se kterou jsem přišel o panictví byla typická ne zrovna inteligencí obdařená 16tka, barbína poslouchající Justina Biebera, já metalák, myslíš že jsem byť na sekundu uvažoval že bych s ní chodil?!)

Čili ve zkratce:
1) Pokud chci holku jen na sex, je mi úplně ukradená její povaha, zájmy apod. a, kdybych byl alfa, tak bez keců po sexu s ní hledám další „oběť“. Takové holky beru jako nástroj na „vyblbnutí se“ než narazíš na nějakou co ti stojí za vztah.
2) „Přítelkyně“ něco jako vztah ve smyslu že do té holky investuju čas a energii a budu trpět její nálady a tolerovat její chyby, tak u téhle holky je vzhled jen jednou z kritérií a ani zdaleka není nejdůležitělší. Záleží zda si s tou holkou mám co říct a zda to není úplná kráva. (Ale jasně, pokud při pohledu na ni nemám touhu z ní vy***at duši tak to materiál na vztah taky není.)

JInak jasně, seschlou padesátku by asi nechtěl píchat nikdo :D Nicméně by se hodil trik co používá kámoš, vždy se dívá na matku dotyčné, zda je ještě „šu*atelná“ protože to je takový předobraz jak ta holka bude časem vypadat. Někdo by mohl argumentovat že je to vůči ženským hnusné, že je nikdo nechce jakmile krása pomine, ale svět není pohádková říše. Dokud jsou mladé tak maj (ty hezký) skoro všechno bez námahy, na druhou stranu, jim nejlepší roky trvaj krátce, nám chlapům, dbáme-li o sebe, nejlepší roky nemusí skončit nikdy a není problém v padesát sbalit dvacítku.

Odpovědět
Mára napsal 16.4.2018

Skvělý článek :) puberta (odpadlictvi) je velky problém. Nejtěžší je přiznat si, že je člověk i po roce (když už nabude iluze, že to umí) vlastně pořád na začátku… že sex na instantní rande nebo líbání se s pěti holkama za večer nic neznamená.

To je pro mě teď momentálně ta největší rána když zjišťuji, že co jsem považoval za úspěchy a chlubil se s tím je vlastně úplně normální.

Odpovědět
Carpe_diem napsal 16.4.2018

Myslím že se v něčem pletete. Lidi v padesáti na sex mají chuť – říká se tomu druhá míza :D
A jo ženy můžou být atraktivní i v padesáti, když o sebe dbají. Moji mámu nedávno nabaloval podstatně mladší chlap, no nepoznal pravý věk.
Šukat můžete i v 60, záleží jen na kolik se cítíte a kolik máte elánu. Věk je jenom číslovka :D

Odpovědět
Kaja napsal 16.4.2018

Čau. Lze tu temnou fazy prekonat cca do roka az tri let ? Diik

Odpovědět
Doctor Dolan napsal 17.4.2018

To je sice pravda, ale jsou to spíš výjimky zdá se mi. Ale ony dneska už ani 16tky nejsou nic moc kolikrát, špeky z mekáče, mastné vlasy, v hubě cigareta. Kolikrát se mi na koupáku zdá, že půlka tamních ttřicítek atraktivitou ty kuličky strčí do kapsy. Asi je čas přeorientovat se na MILFky.

Jinak jestli je „spaní s pěti holkama“ norma a standard, tak jsem v klidu, mám nižší cíle 😀 bude mi stačit pár milenek až budu MUDr. Na vyblbnutí se mimo ordimační dobu. Na vztahy kašlu, nechci vychovávat cizí děcko. Jen jestli tou dobou už jako 26letej kmet s lehce autistickými sklony budu mít ještě naději.

Odpovědět
Dan napsal 17.4.2018

Čau, super web, dobré články.

Základní problém vidím v tom, že je to pro lidi, kteří jsou silně motivováni na sobě pracovat, což většina není.

Např. často zmiňujete zdravou stravu a cvičení, což asi není až tak geniální myšlenka, každý ví že by to měl dělat, ale většina lidí má v dnešní době nadváhu a když už náhodou začnou cvičit tak zase brzo přestanou (v lednu fitcentra přeplněná, v únoru už tam půlka tech lidí není).

Zkrátka většina lidí to nikdy nedokáže, každý má své limity.

Odpovědět
Princ napsal 18.4.2018

Ano Kájo.

Dane silná vůle se dá budovat, návyky také (když vše zautomatizuješ, tolik vůle nepotřebuješ), vychutnávání si procesu jakbysmet. Z mnoha dřívějších lenochů už jsme udělali top svůdníky taky :D

Odpovědět
richie napsal 18.4.2018

Spoustě „líným“ lidem streetgame může jít o dost líp, než přemotivovaným jedincům.

Ona ta velká posedlost na sobě pracovat často má své „ošklivé“ příčiny a emocionálně zdravý líný člověk, tak nemusí řešit spoustu bloků a limitů, haha :)))

Odpovědět
Princ napsal 18.4.2018

U mě hodně ošklivé příčiny, ale ještě že tak :D

A Máro super postřeh. Začátečníci si často neuvědomují hloubku oboru a když jsou na pár procentech, často si myslí, že už to všechno mají.

Odpovědět
Scissors napsal 22.4.2018

Super článek! Díky za něj.

Odpovědět
Scissors napsal 22.4.2018

Ještě mě k tomu napadá jedna věc. Princi, jak to vlastně vypadá na těch nejvyšších úrovních? Dovedu si představit, že když člověk se steetgame začíná, dává si za cíl třeba oslovit nějakou holku. Nebo prostě nějakou zklátit, pokud je ještě panic. Pokročilý má jiné cíle. Např. přebrat holku jinému frajerovi přímo před ksichtem, dát trojku, anál, omrdat holky všech ras, opíchat neznámou holku do půl hodiny…
Co ale třeba řešíš ty? Jaké máš problémy? Za jakými cíly nyní jdeš? Co bys rád udělal, popř. na jakou úroveň by ses chtěl ještě dostat? Hledáš už nesmrtelnost, nebo tak něco? :)
Díky.

Odpovědět
Kaja napsal 22.4.2018

Scissors to by me tajjy zajimalo

Odpovědět
Princ napsal 23.4.2018

Zajímá mě hlavně vývoj nových technologií. Mé streetgame se mění podle toho, jakou přednášku právě intenzivně připravuju.

Jak popisuju v Klubové sekci, hodně se zaměřuju také na to, stát se tím nejlepším učitelem, jakým můžu být, a produkovat transformace lidí na kurzech co nejrychleji.

Odpovědět
Kaja napsal 23.4.2018

Hele Princi a lze rict jak jsou na tom statisticky prumerny streetar a prumerna hezka holka ? Jakou ma uspesnost dobry streetar a jakou uspesnost by mela prumerna holka kdyby oslovila?

Odpovědět
Odešlete odpověď