První velká streetgame změní váš pohled na svět. Uvidíte věci, které jsou… nepopsatelné, prostě paranormální. Tolik zážitků, tolik nových vjemů, tolik zlomených limitujících přesvědčení. Můžete se cítit ohromení a zahlcení. Tady je, jak vše dobře zpracovat.
Váš starý svět se zhroutí, až…
…řeknete neznámé ženě: „Pojď si zapíchat“ a ona řekne: „Tak jo.“
…vám holka bude kouřit, zavolá jí přítel, ona to zvedne a řekne: „Jsem s kamarádkou zlato, miluju tě.“
…oslovíte v jedné tramvaji 3 holky, teprve tu třetí sbalíte a zjistíte, že vás vůbec neviděla oslovovat ty předchozí.
…se vyspíte s holkou a až pak vám řekne, že je vdaná a v druhém měsíci těhotenství.
…až oslovíte holku s matkou a ona nebude uražená, ale začne vám dceru vnucovat jako Horst Fuchs.
…až kvůli holce na měsíc přestanete streetovat a pak zjistíte, že ona podváděla vás.
…až oslovíte holku s přítelem a on se s vámi nezačne bít, ale ukápne mu na mikinu slza.
…až vás nejkrásnější holka ve třídě požádá, abyste ji při sexu topili.
A když uvidíte, jak se vše, čemu jste věřili, láme na kousíčky, můžete být překvapení…
Připravte se na cestu do nevědomí
Na krizovou situaci můžete zareagovat dvěma způsoby: post-traumatickou stresovou poruchou. Nebo post-traumatickým růstem.
Post-traumatická stresová porucha je stav, kdy selže začlenění traumatického zážitku mezi ostatní každodenní zkušenosti. Podle DSM-IV je definován jako „duševní porucha, která vzniká po náhlých, život či OSOBNÍ INTEGRITU ohrožujících událostech.“ Člověk se pak vyhýbá místům a situacím, ve kterých k události došlo.
Špatnou integraci zážitku poznáte jednoduše podle toho, že už dál na street nechcete chodit. Nevezmete 50 odmítnutí jako data („Hurá, zjistil jsem, co nefunguje!“), ale vyložíte si je osobně („Stojím za nic“). Před pravdou pak začnete utíkat. Radši, než by řešili příčinu (oslovovali další a piloval to), pokusíte se odříznout signál (přestanete streetovat, abyste své problémy neviděli).
Trauma může ale také sloužit jako akcelerátor osobního růstu. Nebo spíše opakování trauma… Ostatně, nezažíváte to poprvé… Někdy už jste odmítnutí byli… Už jste se cítili méněcenní, cítili jste zklamání sami ze sebe…
Streetgame dokáže vyvolat vaše stará traumata z nevědomí a umožní vám je konečně, konečně po všech těch letech zpracovat.
Všechny zážitky tenkrát příliš silné, které jste jako děti odložili na později, které vás tajně pronásledovaly a nutily se sabotovat, vyhýbat se lásce a úspěchu… Se po tvrdém streetu vyrojí na povrch, a vy je jednou pro vždy můžete nechat jít.
I když je samotná psychoterapie poměrně neúčinná (v normálním stavu mimo snění, psychedelika a streetgame nemáte k nevědomí dobrý přístup), v kombinaci s vykračováním z komfortní zóny nabere na obrátkách.
Nad streetgame můžete přemýšlet jako nad zvedáním činek, na terapii pak jako na následnou regeneraci. (Streetgame ostatně není jediným způsobem, jak se záměrně traumatizovat kvůli post-traumatickému růstu. Můžete si pustit Srpský film, jít na dark web, jet do nějaké rozvojové země…)
Tady jsou 4 způsoby, jak se po velkém streetu zacelit, jak nové poznatky integrovat. Aby vás každé odmítnutí posílilo, a ne vám ublížilo:
1) Horký vývar
Vývar z kostí není jen pouhým zdrojem naštěpených aminokyselin, nejlepším multiminerálem, dokonalou kloubní výživou a perfektním předkrmem, který připraví žaludek na větší jídlo. Hlavně má zvláštní psychologický účinek. Uklidní a pomůže se zotavením.
Po kurzu i vegani začínají pít horké vývary, protože zázračně urychlují dobu, s jakou velkou streetgame zpracujete a jste schopní vrátit se do akce.
Stačí hodit nějaké kosti do vody, osolit a nechat pár hodin bublat.
2) Meditace
Na kurzech z důvodů integrace zážitků skoro vždy učíme meditaci. Právě mindulness totiž představuje ideální cestu, jak se poprat se silnými emocemi. Ne snažit se je potlačit, aby vám tiše komplikovaly život. Ne být kvůli emoci ještě ublížený, pak naštvaní, že jste ublížení… a nechat věci cyklicky růst. Zkrátka si sednout, pozorovat své tělo, zvědavě hledat, kde emoce cítíte… Prožít si je teď a tady a pak je nechat jít.
Na kurzu každému ukazujeme cvičení nebo dvě, jak nahromaděné emoce releasnout (pokud jsou přítomni dlouhodobí Členové, učím je vždy něco nového). Právě to je zlomovým bodem kurzu, kdy člověk integruje bláznivé vystupování z komfortní zóny, oslovování holky za holkou… a je iniciován na nový level. Po zpracování jdeme znova streetovat, ale už s úplně novým duchovním uvědoměním.
3) Dostat své zážitky do umění
Spousta hudebníků napíše své nejlepší album po těžkém životním období, ze kterého se potom vyzpovídají právě na desce. Jak pak píseň dokola hrají na koncertech, znova a znova si emoce procházejí a ony ztrácejí na síle, až se těžký emočních obsah zážitků zcela vytratí.
Pokud netvoříte hudbu, nasměrujte své emoce do básně, obrazu… jakéhokoli uměleckého vyjádření. Nebo jako většina lidí zkrátka napište report z akce. Vypíšete se z toho a srovnáte si celý den v hlavě.
4) Vypovídat se
Vypovídat se funguje tak dobře, že je na tom založená velká část současné psychologie (jen nejprve musíte zažít něco, co budete zpracovávat, ne se vypovídávat jen tak na prázdno bez předchozí akce). Svěřte se kamarádovi, nebo si ke kurzu objednejte skype.
Ano, streetgame může být ohromující. Člověka, který neovládá patřiční integrační mechanismy, může jedna akce nechat celé dny v němém úžasu. Proto si zvykněte po dobré akci udělat vývar, zameditovat si, napsat o tom report nebo pokecat s parťákem. Věci se vstřebají o to rychleji, a brzy budete ready na další objevování tam venku!
