Zanechte komentář:
1 komentář
Píta napsal
7.3.2017
Poctivá práce na sobě, velmi inspirativní co všechno je možné, když se chce. :))
Odpovědět
Jak streetgame vyléčila Aspergerův syndrom
Během dospívání jsem měl takové potíže komunikovat s vrstevníky, nacházet přátele, porozumět sociálním normám…, až si rodiče mysleli, že mám Aspergerův syndrom. Byl jsem takový malý Sheldon Cooper z Big Bang Theory. Rozhodl jsem se ale všechen intelekt zapřít směrem porozumění lidem. Četl jsem obrovské množství knih, tvrdě se socializoval, každý den balil holky na ulici, postupně začal chodit na party a na rande…
Po několika letech jsem měl komunikační dovednosti, měl jsem přátele i ženy. A na rozdíl od lidí, kteří to měli odjakživa, já přesně věděl, jak každého částečného autistu proměnit ve společenskou superhvězdu.
Nebo jsem si to alespoň myslel…
Můj první částečně autistický student
Pravidelně pracuji s lidmi, kteří mají nízké sebevědomí, potíže komunikovat, špatnou emoční inteligenci… Na kurzech z nich děláme baliče jako na běžícím pásu.
Když jsem se ale poprvé podíval do očí tomuto studentovi, hned jsem viděl, že jeho mozek opravdu funguje abnormálně. Což je problém už z praktického hlediska, jelikož ženy mají silný radar a nedostatek EQ okamžitě eliminují z pářícího výběru. Nechtějí se stydět za vaši společenskou neobratnost. Sledují, jak se chováte ke svým lidem, a podle toho rozhodují, zda k vašim lidem chtějí patřit. No a hlavně evolučně nechtějí autistický mozek pro své děti. (Podobně jako je dokázáno, že ženy odpuzuje nízká hladina testosteronu a známky slabé imunity. Nemocnost není sexy, ani ta duševní.)
Bohužel jsem tenkrát neřekl: „Zřejmě máš Aspergerův syndrom, měl bys jít k psychiatrovi.“ Z mých zkušeností streetgame dalece předčí doktory. Proto jsem jej učil typický materiál:
- hodně oslovuj holky
- získej zkušenosti v bláznivých situacích
- buď cool
Co se týče zjevného sociopatství tohohle studenta, spoléhal jsem na Maslowovu pyramidu. Myslel jsem, že když mu dám ženy a společenské postavení, automaticky jej později začnou zajímat vyšší etické hodnoty. Že bude cítit naplnění a vděk vůči životu a bude chtít rozdávat dobro dál…
Bohužel si jen vytvořil slupku Aspergera, který se naučil tvářit cool. Dál bloudí světem jako ztracený malý kluk. Snad jednou odloží štít a řekne: „Princi, naprav mě.“
Já zatím přemýšlel: jak lidem nedat jen ženy, jak jim dát úplně celý balíček? Jak skrze streetgame transformovat a léčit?
Uvědomil jsem si, že přeci jen musíme jít trochu více i cestou psychoanalýzy. Proto jsem k Internship programu přibalil balíček deseti skypů, kde jsme jeden na jednoho a můžeme jít opravdu do hloubky, řešit studentovo dětství, rozebírat do detailů rande…
Můj další žák s Aspergerovým syndromem
Míra autismu zde byla ještě očividnější. Když Klement mluvil, celým tělem se kýval ze strany na stranu. Když poslouchal, upřeně bez přerušení civěl. Když měl promluvit, mlčel. V tu nejméně očekávanou chvíli zase začínal mluvit. Tón i pohyby přitom byly naprosto robotické. Vždy mluvil o sobě a nezajímal se o druhé. Už hodinu před Přednáškou se ptal na různé rady, a na konci kurzu zase nechtěl, aby to někdy skončilo.
V rámci výstupu z komfortní zóny a boje se sociální fóbií žáky často nechávám, aby hlasitě zpívali, dělali shyby v metru…
Teď jsem ale plně pochopil: nemohu handicapovaného člověka učit komunikaci tím, že ho nechám dělat shyby v metru.
Navíc, věřte nebo ne, i shyby v metru se dají dělat buď stylovým, emočně inteligentním způsobem, nebo strašidelným, nemocným způsobem. Jako konverzace má rytmus, o kterém jsem nepřemýšlel, dokud jsem Klementa neviděl porušovat ho, tak i zpěv na ulici má určitý správný způsob a rytmus, o kterém jsem dříve nevěděl, ale kterého se normální lidé automaticky drží, zatímco „autisté“ ne.
Vzpomněl jsem si, jak masivně jsem se ztrapnil ve svém rodném městě, když jsem bez jakéhokoli vedení začínal se streetgame sám. Věděl jsem, že musíme poodstoupit od brutálního vykračování z komfortní zóny, co nejmasivnějšího oslovování… A místo toho řešit věci jako:
- sleduj, jak se ostatní lidé cítí
- neřeš jen sebe, zajímej se o druhé
- všímej si, jestli je oslovení holce příjemné
- snaž se lidem zlepšit den
- registruj, jak se ve svém těle cítíš ty sám, uč se to pojmenovat…
- na věci můžeš dlouze zírat, ale lidi to znervózňuje
- buduj svůj smysl pro přirovnání, dvojsmysly a celkově poezii
- najdi si více přátel
- staň se členem nějaké party
Klement se mě navíc vždycky ptal: „A jak mám sledovat, jak se lidé cítí? Jak mám lidem zlepšit den? Kam se mám dívat, abych nezíral?“ Já to upřesňoval, ale jemu to nestačilo, a tak jsem to upřesňoval ještě více… Jeho robotickému mozku vše připadalo vágní. Bičoval mě k větším instruktorským výkonům, až ze mě vydoloval i věci, o kterých jsem myslel, že je nevím. Donutil mě samotného lépe porozumět lidské komunikaci a lépe to vysvětlit.
Klement se přihlásil do dlouhodobého Internship programu. Teď jsou to tři měsíce. Už se nekýve. Už neciví. Věty začínají, kdy mají. Zajímá se o jiné lidi, dělá jim radost. Zlepšuje svá přátelství ve škole. Holky už se nelekají. Dostává telefonní čísla, mívá instantní rande, s jednou holkou se dokonce líbal. Našel si brigádu jako průvodce.
Když se rodiče Klementa ptali, jak to, že se tak mění k lepšímu, odpověděl jim: „Našel jsem takovou stránku pro autisty“ :D
Dík na všem nemám jen já, ale i mnoho dalších streetařů, kteří s Klementem trénují mezi kurzy, jako je třeba Deek. Kdo dík nemá je psychologie a psychiatrie se svým přístupem „Aspergerem je člověk navždy.“ Já rozhodně nejsem ničím navždy, každý rok se šíleně měním, a mí žáci taky.
„Nechci tolik psát do deníku, abych ti nedělal špatnou reklamu, že už mám za sebou 4 kurzy a pořád jsem třeba s žádnou holkou nespal,“ řekl mi Klement.
„Naopak, Klemente,“ odpověděl jsem mu: „Ty jsi můj největší úspěch.“
Zaujal vás článek?
Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám pomůže získat sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami a třeba i vysněný vztah.