Když jsem před pár lety poprvé chtěl oslovit holku, vzal jsem si sebou kámoše. Chodili jsme několik hodin po městě, ale já to prostě ani za nic nedokázal. A to samé se opakovalo několikrát, s různými lidmi vedle mě.
Až jsem jednou poznal Pepu, prvního člověka, který toho sám byl schopný. Šel jsem vedle něj a před námi se zrovna vynořily tři holky. Byly asi stejně staré, jako my, a nepříliš hezké. A já zase dostal hrozný strach, ztuhl jsem a jen vyhrkl: „To nedám“. Pepa se je tedy rozhodl oslovit sám.
Změnil hlas a arogantně na ně zavolal: „Holky, pozvete nás na něco?“ Já vyděšeně stál několik metrů od něj, nervózně se usmíval a dělal, že ho neznám. Od holek jsme zaslechli jen: „Jste debilové.“ Pak jsem to ještě několik minut rozdýchával…
A jak jsem na tom teď? Nemám problém oslovil ani tu nejhezčí holku, kterou uvidím. Je mi jedno, jestli je tam s kamarádkou, mámou, nebo klidně svalnatým týpkem. Oslovím ji, když spěchá, když sedí v tramvaji nebo když zrovna jde po přechodu pro chodce. Je mi jedno, jestli poslouchá hudbu, nebo telefonuje. Může mě pozorovat sto lidí, a stejně to udělám. Balil jsem holky před svým bráchou, před mámou a dokonce i před svým dědou. Provedu to, jak chci, a řeknu jim, cokoli chci. Můj strach je úplně pryč. Jak jsem to udělal?
Ze začátku je prostě nutné překonat se a oslovit, ať už si myslíte cokoli a cítíte se jakkoli. Musíte jít přes všechen strach, ať je jakýkoli, a říct: „Čau…“.
Pomůže vzít si kamaráda a třeba před tím oslovit pár lidí a zeptat se jich, kolik je hodin – prostě začít na jednoduchých věcech a postupně si to stěžovat. Váš strach bude rychle ustupovat.
Jakmile oslovíte první holku, každá další bude snažší. Proto v rychlém sledu oslovte druhou, třetí, čtvrtou… Většina lidí, se kterými jsem se setkal, už po několika holkách téměř přestala cítit strach po zbytek dne.
Druhý den se strach vrací, ale už je o něco menší. Když nikoho neoslovíte několik dní, vrátí se úplně. Za to když oslovujete pravidelně, postupně se zmenšuje, až nakonec není problém oslovit ani první holku ten den. Pak dokonce můžete několik dní vynechat, a strach je jen maličký.
Je tedy nutné oslovovat často: třeba jednu nebo dvě holky denně v rámci obyčejného života (cestou ze školy, na nákup…), a jednou týdně vzít kamoše, oslovit jich třeba dvacet a zkoušet si různé věci… Při takových akcích vaše nálada a tím i přitažlivost většinou dostoupí vrcholu a sbalíte jich nejvíc.
Jakmile vám obyčejné oslovení přijde jednoduché, je čas začít si to stěžovat: vybírat si opravdu krásné ženy, větší skupinky holek, dívky s matkou nebo kamarádem… Jakmile jste jednou schopni balit holky přede všemi v tramvaji, obyčejné oslovení už nikdy nebude příliš těžké. Postupně překonávejte všechny své strachy, až se v této oblasti nebudete bát ničeho.
A nakonec, pokud není s kým začít, vždy je tu náš kurz, kde vás já (Princ) osobně vezmu ven – ještě se nestalo, že by to někdy selhalo.
