Praha je plná našich oblíbených Rusek, Bělorusek a Ukrajinek. Princ a Magic se vydali na street do jejich další rodné země.
„Proč si přišel do Minsku?“ ptá se mě holka v klubu. Odpovídám jako Hamlet s lebkou v ruce: „to se ptám i já sám sebe celý den!“ Zvednu hlas, pohled a ruky nahoru: „Co tě to napadlo? Co tu proboha děláš? Proč právě ty musíš být první turista v Minsku!?“ ptám se holky, až pláče.
Vítejte v Minsku. V hlavním městě, do kterého turisti jednoduše nejezdí.
Pátek
Přilétáme, přesouváme se na apartmán a dáváme si super večeři. „Dej si polévku, je zdravá,“ povídá Princ. Tak si dáváme dvě a vydáváme se na street. Hmm, tak proto nosí Rusky a Ukrajinky kožichy a kožešinky. Ne kvůli statusu, jak jsem si myslel, ale kvůli té zimě. To je nápad, jít v mrazu streetovat do Běloruska! Minsk má naštěstí víc obyvatel než Praha, a 3x tak velkou hustotu, takže stále máme koho oslovovat. Široké ulice a chodníky jsou jako stvořené na streetgame v teplých měsících.
Pokud Ukrajinky v Kyjeve vyzařovaly dráždivou sexualitu, sebevědomí a vyzývavě se oblékaly, Bělorusky jsou spíše skromné, submisivní a velmi přátelské. Ve tváři stejně krásné a za celou dobu potkávám jen jednu holku s nadváhou. Že by cizinka? Nepoměr mezi ženami a muži je tu ještě větší, než v Kyjevě. Odhadem 70% žen a 30% mužů.
Holky umí anglicky alespoň základy, anebo vůbec, což je perfektní pro trénink. Přestavte si, že víte rusky 10 slov a holka umí anglicky tak 20. Vaše hra je mnohem techničtější. Už to není pokec. Hrajete více mimikou, hlasem, používáte pauzy, ticho a napětí. Budujete hodně emocí v rychlém sledu. Slova jsou vzácná a všechno, co řeknete, musí budovat přitažlivost. Dotyky eskalujete rychle a hned od začátku. Žádný pokec, žádné čísla – instantní rande nebo nic. Zlepšuje to tah na bránu, vnímání signálů zájmu a radar na pozvánky. Jednoduše děláte všechno, jen abyste holku udrželi ve své realitě. I když vám téměř nerozumí.
Brzy se z ulic přesouváme do klubů. Je tu ulice, kde jich je hodně, jeden vedle druhého a všude samé holky. V jednom z barů se přidávám do tančící skupiny pěti holek a dvou kluků. Okamžitě eskaluju doteky, beru ji za ruku na bar, hladím ji, líbáme se, znovu jdeme tancovat k její partě. Po nějaké době už zůstávám jen já, ona a její kámoš. Z toho kámoše je úplně hotová, celý večer se směje jeho vtipům, velmi často se ho dotýká. On přišel do Minsku za ní, na její párty a ještě má i v centru pronajatý apartmán. Má sice přitažlivost, spojení a logistiku, ale já mám Internship a Princovy technologie.
Je zvláštní soupeřit s jiným mužem o holku právě v Minsku, kde jich je tolik. Nuže, je třeba to dohrát, a tak používám všechno, co jsem se na Internshipu naučil. Zasypávám ji dotyky, buduju v ní protichůdné emoce a projevuju sexualitu. Holka ví, že jí chci do postele, zatím co její kámoš jí to najevo nedává. Koho si vybere? Asexuálního kámoše, který se jí líbí, anebo neznámého cizince, který jí dá, co potřebuje? Nad ránem volá její kámoš taxík s tím, že oni jdou spát. Pohotově chytám holku za ruku a říkám: „Jdu tě doprovodit.“
Holka zůstává se mnou. Dnes je moje, přivlastnil jsem si jí. Beru ji na taxík, ale chce jet metrem. Tam mě doprovází k mému nástupišti s tím, že musí jít domů. Chce, abych jí doprovodil k jejímu nástupišti. Říkám jí, že dnes spí u mě. Nesouhlasí, pomalu odchází a volá na mě, abych šel s ní. Stojím dále opřený o sloup a ukazuju prstem, aby se vrátila ke mně. Odchází a já stojím dál bez pohnutí. Jít za ní by znamenalo konec. Po pár minutách přichází nazpět. Znovu mě přemlouvá, abych jí doprovodil. Mě přijíždí metro. Chytám ji za stehna, přehazuju si jí přes záda a nastupuju do metra s ní, jako by byla moje kořist. Přiházíme ke mně ráno o páté a spát jdeme v devět. Už chápu, proč se tak bránila jít ke mně – byla ještě panna.
Sobota
„Díky za radu,“ říkám Princovi v sobotu. „Jakou?“ ptá se. „Že jí mám vzbudit prstěním.“ „Aha.“ „Neřekl jsem jí ani dobré ráno.“ „To říkají jen bety,“ dodává Princ.
Vstávali jsme po šesti hodinách spánku okolo půl třetí odpoledne a holka nás spolu s Princem doprovázela do nejnavštěvovanějšího nákupního centra. Chce se mnou zůstat celý den a ještě jednu noc, ale já si chci ještě dosyta zastreetovat a zmapovat noční život. Takže se s ní loučím před nákupním centrem.
Princovi se zdá, že jí málo bavím. Tak mi ji začíná gameovat. V přímém přenosu tak vidím, co znamená horská dráha emocí. Potkat Prince na ulici se svou přítelkyní, za pár minut jsem single.
I když je téměř všechno v azbuce, ve městě, v metru, i v nákupním centru se orientujeme snadno. Pozor je třeba si dávat jen na taxikáře. Pokud si sednete do taxíku a řeknete hlubokým drsným hlasem s ruským přízvukem „Priviet, Kajot club,“ je to za 6 rublů. Když řeknete „Hellou, do you speek english? Cayote klub,“ řidič přepne na turistickou taxu a máte to za 15.
V nákupním centru je teplo, 6 poschodí a víc holek, jak v Palladiu. Normálně nevím, koho dřív oslovit. Zůstáváme tam až do večera, oslovujeme holky a pilujeme hru.
Večer ještě obíhám noční kluby. Všechny jsou podobné, stejná hudba, stejní lidé. Nacházím bar, kam chodí obchodní cestující za vysokoškolačkami. Za pár Eur se s ní dohodnete na celou noc. Lákavé, ale kde je potom ta výzva? Protože brzy ráno odcházíme na letiště, obíhám rychle ještě pár klubů a poměrně brzy si jdu lehnout. Vystreetovaný do vyčerpání.
Závěr
Bělorusko je určitě jiné, než Ukrajina a streetuje se tu úplně jinak, než u nás. Holky jsou tu přátelské, odmítnutí je tu méně, testy v podstatě žádné a k dorozumění se tu stačí znát pár ruských slov, pár anglických vět anebo pantomimu. ClubGame se tu hraje díky převaze holek mnohem mnohem líp, než u nás.
Streetování v různých situacích (metro, obchod, klub, ulice), v různých městech (Brno, Praha, Bratislava, Kyjev, Budapešť, Minsk) a s holkami různých národností dodalo mé hře mnohem větší pestrost a rozmanitost. Obzvlášť díky holkám, které mi nerozuměli. Cestovat za holkama určitě doporučuju každému, dokonce i úplným začátečníkům. Ať už do jiných měst, nebo zemí. Téměř úplně tu odpadá strach z odmítnutí, nebo z toho, co si o vás myslí ostatní. Jste na dovolené a než se sem znovu vrátíte, všichni už na vás zapomenou. Takže si toho můžete dovolit mnohem víc, než například v Praze, či ve svém rodném městě.
Další zastávka, Moskva.
Výsledky výzkumu
Ahoj, tady ještě Princ! Jak psal Magic, na východě je kvůli válkám pořád málo chlapů. Spousta Rusek a Ukrajinek proto migruje do Česka, najít manžela. Pak jsou jich plné ulice!
Jako celek se Východňárky balí lépe a doporučuji to i všem začátečníkům! Je jen třeba znát několik jejich odlišností, jinak se vysekáte na kulturních rozdílech. Kolikrát mi tak slibnou hru zničeho nic pokazilo nějaké nedorozumění! Proto jsem se na Rusky hodně zaměřoval a v rámci experimentů s Magicem navštívil právě i Kyjev a Minsk.
Příště můžeme jet společně! Zařídíme letenky i ubytování v centru Kyjeva, v letadle vás na Ukrajinky nabriefujeme a pak strávíme prodloužený víkend balením holek na ulici i v klubech. Přesně tak vypadá náš Bootcamp v Kyjevě, na který se můžete taky přihlásit.
