„A jak dlouho mám s tou holkou po oslovení být?“ zeptal jsem se mě Pepa. „Dokud jí neopícháš!“ usmál jsem se motivačně a čekal jsem, že Pepovi udělám radost. Že poskočí: „Oslovení na ulici může vést rovnou do postele? Juchů!“ Jenže on se místo toho zatvářil vyděšeně… „To je na mě strašně brzo,“ vycedil. Chvilku přemýšlel a pak se na mě obrátil s výrazem prosícího pejska: „Nemohl bych si prostě vzít číslo?“
To bylo přes pěti lety. Od té doby se stejná situace opakovala s desítkami a desítkami různých žáků různého věku (od 13 do 60), v různých městech (od Plzně po Kyjev)…
Zafixovalo se mi to do hlavy tak silně, že kdykoli vidím nějakého streetaře, jak si od holky bere telefon a odchází, představím si vystrašeného pejska, který se vylekaný ze sexu běží schovat do boudy. Holky to vidí stejně.
Nikdy jsem neučil ani nikde nepsal, že by oslovení mělo skončit telefonním číslem. To je jen naprosto krizové řešení, pokud vy nebo holka někam akutně spěcháte. Jinak oslovení vždy pokračuje na rande a nejlépe rovnou k sexu (a někdy vztahu).
Nikoho jsem neučil brát si čísla a odcházet. Přesto kolem toho vznikla vlastní, sebesabotážní kultura. Lidí, kteří se bojí sexu, bylo prostě tolik, že dokázali z vystrašeného útěku s telefonním číslem udělat normálku.
Matematický důkaz
Programátoři milují streetgame. V Praze vás už dnes do dobré IT firmy snad ani nevezmou, pokud nestreetujete. Nepotkal jsem tu programátora, který by nedělal streetgame, nebo by o tom aspoň nesnil. Pokud to tedy máte rádi v číslech, tady je snadný důkaz, se kterým přišel Magic:
Kolik telefonních čísel dokážete proměnit na rande? Skoro vždy to bude pod 50%. Je už jedno, jestli 49%, anebo 5%, berme v potaz, že je to méně než polovina.
Z toho můžeme jasně a přesně vyvodit, že vzít si číslo a odejít je ztrátový tah. Násobíte si vlastní šanci někde mezi *0.49 a *0. (0% pokud se holkám pak už neozýváte, a věřte, že i to jsem u některých mistrů sebesabotáže viděl).
Je pravděpodobnější, že holku už nikdy neuvidíte, a tak stojí za to rovnou dojít, kam až můžete.
O čem s holkou mluvit
I na to se mě Pepa ptal. „Co mám holce říkat?“
„Na tom nezáleží,“ ubezpečil jsem ho. Čekal jsem, že se po jeho těle rozleje hluboký klid: „Aha, o problém míň!“ Jeho ale odpověď vůbec nepotěšila.
Kdyby si to zkrátka šel vyzkoušet, výsledky by se rychle dostavily. Mnohaletá instruktorská zkušenost mě ale naučila, že lidé raději dostanou několik ukázkových schémat, několik super hlášek, několik cvičení na rozmluvení… A pokud u toho vydrží pár let, nakonec sami zjistí, že slova jsou to poslední.
Kde je problém? Nikdo se neptá, jak se s holkou vyspat. Na to, o čem mluvit, se zeptá několik sebesabotážníků týdně. Pak všichni mluví, a nikdo nepíchá. Na Výcvik Konverzace přišlo více lidí, než na to nejdůležitější téma pro sex, Výcvik Logistiky.
Krásně to na fóru popsal Majkl:
Nedávno jsem si připravoval otázku na problém, který mě na streetu dost trápil. Vždycky jsem si ale řekl, ještě chvíli budu streetovat a snad mi to dojde samo.
Je to jednoduchá otázka: Co říkat po oslovení?
Pak Princ napsal článek o balení holek od nuly, a mě to došlo. Už vím, že ta otázka nedává tak úplně smysl. Sám jsem si jako zajíc v animákovém závodě otočil šipku „Cíl“ o 90°, a mířil tak úplně jinam, což mě donutilo ptát se na to co říkat po oslovení. Ale to není jediný problém, a všechno tohle by se dalo shrnout do jediné kategorie, a to sebesabotáž. Pro mě téma aktuálnější než kdy dříve.
Jako mentální přípravu na blížící se přednášku jsem se tedy rozhodl sepsat si sem, jak se zrovna teď sabotuji. A že je toho plno. Je to teď rozhodně můj problém #1. Jsou to opravdu sneaky způsoby, protože výsledky chci, ale zároveň se chovám tak, jako bych se jim chtěl vyhnout. Nechápu to. Tady jsou ty, na které jsem zatím přišel:
– Dal jsem si špatný cíl, moc obecný. Chtěl jsem holky brát někam na procházku nebo na čaj a nic víc. To není in-line s mým velkým cílem, a to mít pár kamarádek na sex. Třeba bych se naučil bavit se s holkama, to ale k velkému cíli nepotřebuji.
– Zároveň se ale chci naučit s holkama bavit! Takže nemám ten správný killer instinct, jsem opravdu za každou konverzaci rád.
– Streetuji málo.
– Chodím streetovat tam, kde se vlastně tolik holek nepohybuje.
– Řeším, o čem se s holkama bavit.
– Nechodím častěji streetovat s parťáky, i když vím, že bychom se navzájem pushovali, oslovoval bych mnohem více a v šílenějších situacích.
– Nemám naplánovanou funkční logistiku.
O všem tomhle samozřejmě už dávno Princ psal do článků. Člověk to ale stejně plně pochopí, až když se ho to týká. Cíle: přestat se sabotovat, mnohem více to pushovat, držet se hlavního cíle.
Proč doopravdy nemáte holky
Každý týden krom profesionálů učím i hodně obyčejných chlapíků, introvertů, sociofobiků, autistů… Nevídám, že by někdo z nich nemohl mít holky. Nějaký zájem tam vždycky je. Pozoruju, že většina z nich nechce holky. Přihlásí se na kurz, který skvěle funguje, a pak začíná závod o to, jak si to pokazit. Tady je pár zaručených nápadů:
- neberte si na street kondomy
- nepromýšlejte, kde se s holkou vyspíte
- pokud vám holka od začátku nevysílá 199 miliónů herců signálů, odejděte
- pokud vám holka vysílá 199 miliónů herců signálů, počkejte, až vám na pět vteřin „dojdou slova“, a pak odejděte
- alternativně si můžete vzít telefon, a utéct s ním – jen tak pro falešný pocit, že jste uspěli, že se vlastně nesabotujete
Většina mužů, kteří jsou neúspěšní s ženami, se zkrátka chová jako v Nolanově filmu Memento. Chtějí si to zkazit, ale nechtějí vědět, že své neúspěchy řídí sami, že se schválně vodí v kruhu.
Pokud chcete skončit tohle šílenství, pořádáme Výcvik Logistiky. Potkáte desítky dalších zapálených baličů, na fóru si dokonce snadno domluvíte odvoz a přespání zdarma. (I přednáška je téměř zadarmo – děláme ji tak levnou prostě proto, že víme, že jakmile se lidé přestanou sabotovat, více jich přijde na kurzy.)
