Dva nerdi, jeden instruktor

„Small step for mankind, but a huge leap for a man. Dva nerdi (Jeff a Honza), jeden instruktor (Princ), centrum města plné lidí a spousta holek, které na nás čekají, až je ošukáme. To byl můj první street game a tady vám zkusím popsat jaké to bylo, dokud jsou pocity čerstvé“, píše Jeff ve svém reportu z akce.

„Většina lidí mě může považovat za docela úspěšného člověka: když se dobře vyspím, docela dobře mi to pálí, dělám to, co mě od malička lákalo a baví v jednom z top oborů, head hunteři se o mě perou a nemohu si stěžovat, že bych se neuživil. Učím se bojové umění, cestuju, dělám muziku a zpívám.

Přesto nejsem úplně šťastný. Jednu oblast svého života totiž zásadně zanedbávám. Moje spolužáci se každou chvíli vdávají/žení a ukazují svá miminka, co koulejí velkýma očima. A já? Ani nechtějte vědět, kdy jsem měl posledně sex. A to nemůžu říct, že bych se vůbec nesnažil. Jen jsem si dlouho říkal, že na balení holek prosto nemám vlohy, smůla se mi lepí na paty a každá mě hned kopne do prdele.

Píčovina! Před nějakou dobou jsem si uvědomil, že takhle to dál nejde a jestli si chci pořádně zamrdat, kdykoliv se mi zachce (nemyslím tím v bordelu), a vybrat si partnerku, nejen že můžu, ale musím s tím něco udělat. A to co nejdřív. Uvědomil jsem si, že se musím uvnitř změnit, abych byl přitažlivý, a hlavně, že když budu hodně trénovat balení holek v praxi, časem to můžu umět stejně dobře jako baliči od narození. Jedna věc je ale teorie a druhá je praxe.

Mým hlavním cílem pro dnešek bylo jediné, překonat svoje obavy a trému a být schopný přijít k libovolné holce a oslovit ji, třeba s tím, že vypadá hezky a líbí se mi. Zkoušel jsem to sám ve městě už mnohokrát a snad pokaždé jsem měl blok a nedal jsem to. A to mi další povídání s holkami nějak moc nevadí. Pokud bych od nějaké získal i číslo, byl by to bonus.

Na dnešek jsem se fakt těšil a vyrazil jsem, a to i přesto, že jsem byl trochu nastydlý. Na nádraží jsme se potkali s Princem a ještě se za minutku připojil další student Honza. Cca za pět minut první akce. Měl jsem oslovit matku s dcerou. Ok, prostě jsem jen k nim přišel, začal mluvit a bylo to! Holku jsem sice nesbalil, ale bariéra byla proražena a dokonce bez trémy. Ty pyčo, dneska to bude zajímavý!

Za chviličku už šel do akce Honza. Oslovil slečnu na rohu a taky ten začátek dal. Paráda. Pak jsme procházeli Václavák křížem krážem. Zkoušeli jsme různé typy oslovení na různé skupinky lidí, česky, anglicky, znakovou řečí (potkal jsem i jednu kočičku, co neslyší). Nejdřív nepřímé, pak skoro jen přímé (Ahoj, vypadáš hezky, blablabla…). Taky jsem se dal do řeči s jednou krásnou holčinou z Brna, co buskovala na ukulele. Jen škoda, že jsme se bavili jen moc kamarádsky a do romantické roviny jsme do nedostali. Přišlo mi, že by zájem měla.

Do toho taky Princ občas ukázal trochu svých dovedností a my nestačili vejrat jak vyvoraný myši. Holku, která na nás udělala kyselý obličej, bez mrknutí oka zastavil silou své vůle, ona na něj koukala, povídala si s ním pár minut a klidně mu dala svoje číslo.

Moc užitečný bylo, že nám Princ po každé akci hned říkal, co jsme udělali blbě a proč ty holky na nás reagovaly více či méně negativně. Typicky jsou to věci, které jsme sice měli desetkrát načtené, ale než to přejde pod kůži, chvíli to samozřejmě trvá. Třeba bylo naše oslovení málo hlasité, nezastavili jsme se, ale pokračovali dál, rozdělili jsme skupinku úplně blbě a tak. Především jsme ale měli problém po oslovení nějak smysluplně pokračovat. Sám by nad tím člověk koumal určitě mnohem déle.

Zajímavý quest bylo přímo uprostřed spodního plácku na Václaváku zazpívat lidem nějakou svojí oblíbenou písničku. Mě osobně to zas tak problém nedělalo, jsem aktivní muzikant a trému při buskování jsem překonal už loni, dokonce jsem se dopoledne ještě rozezpíval, abych měl lepší hlas. Honza říkal, že nezpíval asi pět let, takže překonání sama sebe bylo pro něj určitě těžší. Ale dal to a to je to hlavní. Princ si přisadil a hodil tam Blink 182: „It would be nice to have a blow job – from you mom„. To už jsem si připadal jako na tahu ve tři ráno :).

Jak už jsem zmínil, holky ani tak nezajímá, co jim říkáte, ale co z vaší osobnosti vyzařuje za pocity. Jestli vidí „prince na bílem koni, který přijel je vysvobodit z jejich nudného života“, nebo „nudného otrapu, který mouzuje o trochu pozornosti“. S tím souvisí i co jíte, jak se hýbete a jakou máte postavu. Princ nám tak ještě pěkně vysvětlil něco kolem stravování a posilování. A názorně jsme si vyzkoušeli i pár správně provedených kliků a dřepů přímo na dlažbě u Obecního domu. Že se na nás otáčelo pár zvědavých lidí? To nám už bylo úplně buřt.

Na to že bylo odpoledne nezvykle teplo a sluníčko, k večeru se zatáhlo a začalo pěkně foukat. Říkal jsem si, že za to si teď asi týden poležím v posteli s horkým čajem. Třeba taky ne. Rozhodně jsme se s Honzou domluvili, že spojíme síly a co nejdřív vyrazíme na nějaký společný trénink, protože nebýt na tyhle začátky sám hrozně pomáhá.

Za dnešní odpoledne jsme každý oslovili tak asi 20 holek a vyzkoušeli jsme si, jaké je to, když vás holky pošlou do háje, ale i když se jim i docela líbíte. Princ si odnesl pár čísel, my budeme muset ještě víc trénovat. Ale pro mně se cíl dne podařilo rozhodně naplnit – odblokovat se.

Cílem není mít spoustu peněz nebo holek, ale umět je poctivě získat – kdykoliv a kdekoliv – a neustále se zdokonalovat.

Nyní můžu sám bez obav zkoušet a trénovat, třeba každý den, už mi v tom má vlastní hlava urputně nebrání. Ale věřím, že tohle byl teprv první seminář z celé řady, protože člověk se má stále co nového učit od zkušenějších.

Díky Princi, že jsi mi pomohl zachránit se před věčným utrpením v pekle staromládeneckém! A ostatním nerdům doporučuju do toho jít, protože Princ je fakt třída a nakopne vás tím správným směrem. Jeff“

Zaujal vás článek?

Pronikněte hlouběji a staňte se mužem, po kterém ženy touží! Náš desetidenní e-mailový program zdarma vám pomůže získat sebevědomí, spousty sexu s krásnými ženami a třeba i vysněný vztah.