Dělat streetgame je asi nejbližší věc podobná magii, která v reálném světě existuje. Oslovujte pár týdnů v kuse holky tím správným způsobem, a začnou se dít téměř nadpřirozené věci. Každý poctivý streetař ví, o čem mluvím, a jaký je to pocit, když se realita kolem vás náhle začne deformovat… Pokud se na brutální porci streetu teprve chystáte, vybral jsem pro vás několik jevů mezi nebem a zemí, jako ochutnávku.
(Špatnou zprávou je, že články bez streetování ani nelze plně pochopit, a teprve po pár letech balení holek na vás budou promlouvat ve své plnosti. Ostatně udělejte si test: přečtěte si tento článek, pak jděte 3 hodiny oslovovat a přečtěte si jej znova – bude úplně jiný.)
1) Instruktorská neviditelnost
Desítky lidí nezávisle na sobě potvrdili, že jsem schopen být neviditelný. Respektive:
Běžně se stává, že žák osloví holku a udělá pár chyb, kvůli kterým o něj žena nemá moc velký zájem. Přijdu, upozorním ho na chyby a zase odejdu. On je opraví, a holka náhle začne mít zájem. Student nakonec odchází s pusou a telefonním číslem…
Zatímco studenti oslovují, běžně řídím události v okolí. Nenápadně jim v restauraci přistrkuju židle, když chci, aby si k holce sedli. Zpívám v pozadí romantické písničky pro lepší atmosféru. V úzkých uličkách předstírám náhodného kolemjdoucího a tlačím je na sebe.
Nebo zkrátka jdu a natvrdo přímo před holkou řeknu studentovi, co dělá špatně. Žena si skoro nikdy nevšimne. Dokonce i když mám celou dobu ruku na parťákově rameni, zůstanu nepovšimnut.
Čím to je? Možná je holka tak soustředěná na konverzaci, že si mě nevšimne. Možná se chovám tak uvolněně a nenuceně, až jí to přijde normální. Možná to nekomentuje, protože hezké holky žijí v jiném světě a seznamování je pro ně normální („Sexy holky jsou v klubu automaticky“). Nebo ještě něco jiného? Nikdo přesně neví. Zkrátka magie streetgame…
2) Holky mizí a zase se objevují
Před prvním oslovením se zdá, jako by ve městě skoro žádné holky nebyly. Jakmile se ale trochu rozehrajete, najedou se ulice naplní. Když si pak dáte nějakou extra náročnou challange, zase jako by se vypařily. Už hádáte, čím to je?
Když máte z prvního oslovení strach, váš mozek jako by žádné vhodné holky neviděl. Každá je moc hezká, moc škaredá, moc mladá, moc stará, moc spěchá, moc na někoho čeká… A svůj strach zkrátka nepřemluvíte. Když ale půjdete proti němu a pár takto „nevhodných“ holek oslovíte, strach se zmírní. Najednou uvidíte pravdu (že oslovit můžete kteroukoli) a všude kolem sebe spoustu potenciálních partnerek!
Jedná se o úplně stejný efekt, jako když nestreetař nemůže pochopit zdejší články. Vše je tu napsáno, ale jeho mozek jako by to přeskakoval. „Každý musí streetovat, platí to i pro tebe, jdi na streetgame hned teď!“ píše se tu například v každém druhém odstavci, ale beta je nějak schopen ignorovat to, nestreetovat a jen nějak vzdáleně vnímat zbytek. Prostě mu všechno jde jedním uchem tam a druhým zase ven…
Ať už ignorujete sexy holky nebo věty v článcích, je třeba nejprve jít proti strachu. Teprve pak získáte svobodu vidět věci, jaké opravdu jsou, a rozhodnout se sami za sebe.
3) Facky neexistují
Když jsem poprvé zkoušel oslovovat holky s: „Ahoj, pojď si zašukat,“ myslel jsem, že dostanu facku, nebo minimálně nějaký zhnusený pohled… Čekalo mě jen (naprosto šokující) zjištění, že lidstvo je mnohem lepší, než jsem si myslel.
Nechtěl jsem si to přiznat! „To přece není pravda, nepůsobil jsem si to celou dobu sám! Nežil jsem v žádné iluzi! Lidé jsou určitě zlí!“ snažil jsem se obhájit svůj starý pohled na svět. Druhý den jsem šel znova zkoušet sexuální oslovení s tím, že tentokrát mi o určitě nějaká dá sežrat! Jenže nic! Další úsměvy, další konverzace, další polibky…
A neplatilo to jen o sexuálních osloveních…
Snažím se co nejvíce žít podle našich hodnot akce, inovace, konání dobra. Ale upřímně, v mých začátcích jsem nebyl kompletně dobrý člověk… Cítil jsem spoustu zášti vůči světu, spousty závisti a zloby… Někdy jsem holkám říkal celkem šílené věci. A i tak jsem za ně nikdy nedostal facku. Právě tenkrát jsem hodně pookřál a uvědomil si, že lidé jsou vlastně hodní a na mé straně.
4) Nikoho už nic nepřekvapí
Na dámské toalety bývá řada. Oslovte nejhezčí holku v zástupu. Všechny ostatní se podívají… Asi na 3 vteřiny, pak se zase vrátí ke klábosení, ťukání do mobilu, dívání na zem…
Jestli chcete být něčím zajímaví, věřte mi, že streetgame to nebude. Oslovovat holky je pro úspěšné muže a krásné ženy standart. Ostatní si zase myslí, že už jste dotyčnou znali a je to vaše kámoška…
Já vždy strašně řešil, co si o mě ostatní myslí. Když jsem si zažil, že mě při oslovování/zpívání/klikování/tančení na ulici nikdo nesleduje, odpadla mi snad více než polovina problémů.
5) Lidé začnou oslovovat vás
Když pár hodin streetujete, najednou získáte ty typické přítomné, otevřené oči. Najednou nevypadáte jako většina zombies, která je hypnotizována telefony, nebo jen vlastními myšlenkami. Jste teď a tady, přítomní a připravení oplatit úsměv, pobavit se, pomoci…
Vedlejším účinkem je, že všichni lidé, kteří se chtějí zeptat na cestu, zavolat si, nabídnout někomu pojištění, prostě si promluvit… Začnou oslovovat vás. A dobře udělají.
Dokud nezačnete oslovovat holky, ani si neuvědomíte, kolik lidí také někoho soustavně oslovuje. Teprve streetař vnímá ulici jako prostor plný živých lidí, místo aby někoho ignoroval a předstíral, že tam je sám.
Dalších paranormálních jevů mám plný kloubouk, ale než napíšu druhý díl, nejdřív vy! Napište dolů do komentářů, které změny reality nejvíce překvapily vás, když jste začali tvrdě streetovat!
