Učební proces stojí na informacích jen na úplném začátku. Největší část hry je o tom trénovat, co jste zjistili, a uvést to do praxe. Ten samý člověk, který má už půl roku problém sbalit holku, by to zřejmě dokázal ještě ten den, kdybyste na něj zamířili zbraní a řekli: „Sbal dnes nějakou holku, nebo tě zastřelím.“ Většina lidí ví, co dělat, aby měli více peněz, žen, svalů nebo duchovních prozření, přesto to z nějakého důvodu nedělají. Většinou to je jeden z těchto tří:
1) Jste naprosto měkcí
Disciplínu je třeba trénovat a kdo ji nerozvíjí, ten o ni přijde.
Existují lidé naprosto neschopní vykročit z komfortní zóny, kteří se natolik bojí strachu/únavy/nepohodlí, že neudělají nikdy nic. „Ale já nedokážu jít na 10 vteřin do ledové sprchy, protože by mi to bylo nepříjemné, a pak bych se při utírání ještě chvilku možná klepal!“
Dříve jsme myslel, že toto je jediný důvod. Že každý, kdo se nepřekonává, je zkrátka podřadný neduživý šváb, kterého by ve Spartě skopli ze skály. V průběhu času jsem ale zjistil, že existují 2 mnohem častější důvody:
2) Doopravdy to dělat nechcete
Za 10 let, co jsem, ve hře, jsem si všiml, že nejvíce se zlepšují lidé, kteří rádi streetují. Kdo má balení holek jen jako prostředek k něčemu jinému, a nedělá to rád, těžko dnem za dnem hledá dostatek motivace.
Ve zpěvu se nejrychleji zlepšují lidé, kteří rádi zpívají. V psaní se nejrychleji zlepšují lidé, kteří rádi píšou…
Často mi někdo popisuje: „Jdu na to postupně. Udělal jsem si plán. Nejdřív začnu chodit do posilovny. Po dvou týdnech přidám meditaci. Po dalších dvou přidám zdravou stravu. Pak se začnu zaměřovat na šatník. … A za 3 měsíce začnu oslovovat holky.“ Vidím, že dal oslovování holek na poslední místo, a hned vím, že je to něco, co nechce dělat. Jen to nechce odložit jen tak – aby si uchoval iluzi, že na tom pracuje, zdánlivě to odsunul z nějakého důvodu. Za život jsem neviděl nikoho s podobným plánem, z koho by teď byl skvělý streetař. Kdo nezačne hned, většinou vůbec začít nechce. Chce si jen držet iluzi, že pro sebe něco dělá. (Plánování je prospěšné – pokud ale upřímně chcete hrát na trubku, netvrďte, že před tím nejdřív potřebujete půlroční kurz potápění.)
Neexistuje nic jako „Nedokážu se dokopat.“ Nad svým tělem máte plnou kontrolu. Buď vám stojí za to jít do ledové sprchy, přežít chvilku nepohodlí a čerpat benefity, nebo vám ledová sprcha nepřipadá tak zásadní, myslíte si, že vám to za to nestojí, a ultimátně to neděláte. Vaše volba, přestaňte ale předstírat, že vám brání nějaká vyšší síla.
Není nic jako „Chci oslovovat holky, ale nedokopu se.“ Buď vám stojí za to se překonat, nebo nestojí, ale je to vždy 100% vaše volba. Jako se teď můžete poškrábat rukou, můžete taky udělat pár kroků a promluvit na sexy holku.
3) Cítíte rezistenci
Už jste měli něco zásadního na práci, a místo toho dělali něco jiného? Například místo učení umývali nádobí? Z toho můžete vyvodit, že neprokrastinujete symetricky. Nejste líní na všechno – u některých věcí cítíte větší rezistenci, než u jiných.
Bojovat se svým nevědomím stojí spoustu práce. Pokud disponujete dostatkem vůle, nakonec se překonáte. To je občas třeba (bod 1), ale pokud je toho moc, život působí jako samá dřina a žádná legrace. Člověk grinduje věc za věcí, cítí se pořád jako ve válce, a co z toho?
Vhodnější je zamyslet se, proč se vám vlastně do některých věcí tolik nechce?
Občas zkrátka dokončení činnosti vyžaduje hromadu času (napsat knihu, rozjet firmu, naučit se boxovat…). Pak mnohdy stačí rozdělit si činnost na ty nejmenší kousky, a zavázat se raději každý den trénovat 5 minut, než nezačít nikdy.
Mnohdy za tím vším ale stojí něco víc. Pak potřebujete prozkoumat, proč se vám do činnosti DOOPRAVDY nechce. Jaké negativa by dokončení přineslo? Co získáváte svým odkládáním? Teprve pak můžete dané pocity releasnout.
Nejčastěji učím svádění a můžu vám říct, že spousta lidí CHCE jen bezvýsledně streetovat – bojí se úspěchu, bojí se sexu, bojí se lásky. Jak se blíží úspěch, schválně to pokazí. Například se necítí dost dobří a jakmile se o něj nějaká skvělá holka začne zajímat, cítí nesnesitelné pocity viny („Vždyť nejsem dost dobrý!“). Špatné pocity tvoří jejich komfortní zónu, do které se rádi vracejí (udržují si třeba zášť vůči okolí a svůj příběh, ve kterém hrají oběť). Nebo postrádají zkušenosti v posteli, sexu se bojí a kdykoli se přiblíží, najdou nějaký způsob, jak se sabotovat. Nejde je do úspěchu nutit, je třeba odstranit příčinu.
Jak se zbavit rezistence, nechat jít traumata způsobující sebesabotáž, a plně odemknout svou inspiraci a produktivitu (aniž byste museli pořád něco neviditelného „překonávat“ a žít v neustálé válce), bude jedním z hlavních témat přednášky Psychonautika – štěstí a sebeláska.
Tvrdě dřít totiž často nevede k sebelásce. Naopak – teprve sebeláska vám umožní mnohem více tvořit a žít aktivněji (protože vás už nebudou táhnout dolů deprese, dětská traumata, snaha něco kompenzovat, rezistence vůči některým činnostem, o kterých víte, že byste je měli dělat…).
Tady se na Psychonautika můžete přihlásit a získat všechny potřebné terapeutické nástroje pro skvělý mindset
